Rocky

Rocky je pro mě doposud nejbližší Slyovou rolí, neboť je to jeho nejuvěřitelnější hrdina. Rocky není povrchní "boxovačkou", kdy outsider zvalchuje profi hráče, ale snaží se o hlubší pohled na jednoho prosťáčka, který uměl obstojně boxovat. Je slast sledovat životní příběh neúspěšného boxera, kdy se dvoří nevýrazné Adrian a snaží se s ní najít nějakou společnou věc, nebo kdy trénuje na svůj životní zápas. Tehdy si Avildsen vystřihnul jednu z nejlepších montáží, která kdy spatřila světlo promítačky. Pravý direct do mého srdce. (16.10.2007)

Sly dokázal, že umí hrát a taky výborně psát. Těžko by někdo čekal, že se hrdina akčních filmů dokáže skvěle vyrovnat s lidským příběhem. Stalloneho lehce neohrabaný (v tom dobrém slova smyslu) hrdina, který zbortí hradby nesmělosti osamělé dívky, je vrcholem jeho kariéry. A věřte tomu, že box je tady ta nejméně důležitá záležitost. Oscar za nejlepší film právem zasloužený. (30.07.2002)

Souboj outsidera s favoritem zůstane ve sportovním žánru věčným tématem, a když sám hlavní představitel napíše i scénář o jedinci, který se postavil všem, co mu nevěřili, zbývá k dokonalosti snad jen nějaký ekvivalent z reálného světa. Třeba ten, kdy to Akademie tenkrát Slyovi nakonec opravdu zbaštila a nadělila jemu i samotnému Rockymu pár nablýskaných sošek. To, že se z jedinečného příběhu nakonec stala série, je tak vlastně škoda, ale to už je jiný příběh. (18.03.2006)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)

Soundtrack Bill Conti: 1. Gonna Fly Now - DeEtta Little/Nelson Pigford [2:48] ,2. Philadelphia Morning [2:22] ,3. Going The Distance [2:39] ,4. Reflections [3:19] ,5. Marines' Hymn/Yankee Doodle [1:45] ,6. Take You Back (Street Corner Song) - Valentine [1:49] ,7. First Date [1:54] ,8. You Take My Heart Away - DeEtta Little/Nelson Pigford [4:46] ,9. Fanfare For Rocky [2:35] ,10. Butkus [2:12] ,11. Alone In The Ring [1:09] ,12. The Final Bell [1:56] ,13. Rocky's Reward [2:04], (18.06.2011)