Před soumrakem

Kleopatra sice pise, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku, ale je to dobre, aby sme vselico pochopili. No ja som videl najprv dvojku v autobuse a ani som nevedel, ze vobec akasi jednotka existovala, pretoze dvojka nemala nazov Pred usvitom 2 a priznam sa, ze nech som sa akokolvek snazil, nechapal som vobec nicomu a to som necakal, ze to bude 80 minutovy dialogovy film dvoch ludi, ktory ma k smrti nudil az do takej miery, ze divat sa na stromceky a domceky z okna autobusu by ma bavili asi viac a premyslal som nad odpadom, ale je tu velke ale..... Predvcerom som videl jednotku, ktora sa mi celkom pacila a dnes dvojku, ktora bola vdaka jednotke omnoho ale omnoho zaujimavejsia, ale uz nie tak pekna, ako jednotka, teda ten zaver. (Preto nesuhlasim s Kleopatrou, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku.) Avsak je to film zo zivota a mozno ste nieco podobne zazili, ked tuzite s niekym byt, ale nemozete, preto je tento film jednoducho pekny a zaujimavy, ale treba vidiet najprv prvu cast PRED USVITEM (1995)... 23.06.2010 _______ Ethan Hawke - (Jesse) +++ Julie Delpy - (Celine) +++ Produkcia: Richard Linklater +++ (23.06.2010)

„Spomienky nie sú uzavreté, kým žijeme." Priznám sa bez mučenia, že Linklaterovu "jednotku“ (PRED ÚSVITOM/1995) som nevidel, ale jej voľné pokračovanie (ktoré prišlo takmer na desiate výročie) som si zamiloval a teším sa nielenže na pátranie po predchodcovi, ale tiež na trojku, ktorá MUSÍ vzniknúť. Ten nápad je totiž úchvatný: jeden režisér s dvoma hercami každých cca desať rokov nakrútia film o dvoch hrdinoch (Ethan Hawke a Julie Delpyová), ktorí sa po rokoch znova stretávajú, prechádzajú sa v reálnom čase (teda cca dve hodinky) a rozprávajú sa o tom, čo od posledného stretnutia zažili. Je to pozoruhodný spôsob, ako reflektovať dve naprieč rokmi sa logicky vyvíjajúce osobnosti muža a ženy (v podstate je to svojím spôsobom skôr "časozberný dokument" á la MARCELA). Otvorený záver naznačuje, že trojka bude naozaj zaujímavá. Prirodzená prechádzka atmosférickým mestom, palec hore. (16.03.2005)

Zatímco první díl je tak trochu naivní a lehce nedotažený, dvojka je naprosto dokonalou reflexí „vztahu po vztahu“, dalším krůčkem na cestě životem, ve kterém se dvojice sympatických protagonistů s naprostou nenuceností věnuje životním pravdám prostřednictvím vlastních reakcí. Ten film je očividná zkušenost, jehož rafinovanost dokonale podtrhuje otevřený konec. Kdyby se tvůrci tu rošádu myšlenek a pocitů snažili nějak zafinišovat, naprosto by zabili to kouzlo neurčitého. Takhle to má tečku, na kterou se nezapomíná. „Já vím“… (07.07.2008)

Before Sunset jsem viděl jako poslední. Trilogie zraje s každým dílem a tak se v pořadí druhý film přirozeně nachází na pomezí patetického a naivního exhibování hlavních postav z prvního Before Sunset, a třetího Before Midnight - cynického a trpce nostalgického přemítání, které se ale nevzdává romantické představy o lásce. (23.07.2016)

Viděl jsem těsně po skončení Before Sunrise a v prvních chvílích jsem se trochu lekl, že se nepovedlo atmosféru zopakovat. Naštěstí každá pronesená věta dostane postupem času smysl, každá ledabylá průpovídka může dostat jiný rozměr a najednou Celine řekne "To kvůli té zatracené knize..." a já se rozpadnu na molekuly tak jako Jesse. Druhé zhlédnutí navíc povyšuje Linklaterovo dílo na nezapomenutelné a ve svém vyzrálejším, ale o nic méně kouzelném duchu vyprávění o ztrátě iluzí a životních zkušenostech dokáže popadnout diváka a naplnit ho až po okraj emocemi a prožitky. (30.01.2006)