Před soumrakem

║Rozpočet $2,7milióna║Tržby USA $5,820,649║Tržby Celosvetovo $15,992,615║ Ethan Hawke a Julie Delpy si pekne obratne počínajú s dialógmi, až radosť počúvať miestamy, občas sa navodí aj fajn atmosféra s emóciami ale to je asi tak všetko, nič viac, niečo tomu ešte chýba aby to bol silnejší zážitok, lebo predpoklady by to fakt malo, len keby sa nestavilo len na takú jednoduchosť. Niečo podobné v zrovnaní je aj film Once len ten ma vystavanú omnoho farbistejšiu kostru príbehu. /65%/ (06.10.2008)

Sladko-boľavú romantiku nahradila trpkosť vyvierajúca z navonok ľahostajného hlasu, v nenútených úsmevoch sa zrkadlila večná osudovosť, závan parížskeho vetra privolal stratené city, oči prezrádzali dávno predurčené. Viedeň bola sprostredkovateľom k nenútenému vzniku náklonnosti a pubertálnej vášne. V Paríži sa stretávajú o pár rokov neskôr, aby cez navodenú iróniu a sarkastické úškrny predstierali, že sa viedenská romanca nedotkla ich ďalšieho života. Pred úsvitom ma nevinne vykreslenými charaktermi zamilovanej dvojice nadchlo podstatne viac, ale Pred súmrakom je výpoveďou dvoch dospelých, rozčarovaných a od života nič neočakávajúcich ľudí. Trefná filmová konverzačka s filozofickým nádychom. PS: Nutné poznať najskôr Pred úsvitom z roku 1995, aby vás neminuli súvislosti :-) (20.07.2010)

Přiznám se, že film, na který tento navazuje, jsem neviděla. Ale protože tenhle navazuje jen volně, nevadí to. Nenudila jsem se. Bavilo mě je sledovat, poslouchat. Celý film jsem byla napjatá, jak to nakonec dopadne, protože někdy ty výrazy, které herci házely, byly naprosto jednoznačně nejednoznačné... :-D Slabší 4* (17.09.2010)

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan, Julie Delpy, Ethan Hawke .. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal, to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o krátkém setkání, byls můj snad chvíli jen, odplynul kamsi pryč tenhle můj sen. Proč zdál se nám, já dál se ptám. Náhle jsi zmizel než začal den. Pro tebe možná to byl flirt. Já nám chci jako bonus šanci dát. Hlavně se přestaň smát, naše noc měla ten správný děj. Dej mi dalších nocí žár, dej mi šancí aspoň pár. Věř mi, že nevyčítám ti nic, vím, budeš mít zas jinou, výlevy mé skrz tebe plynou. Za jednu noc s tebou, drahý Jesse, dala bych tisíce těch ostatních. Snad není to tak velký hřích, pokorně zpívám ti přání své, až budeš s jinou už zítra spát, ať v uších slyšíš mou píseň hrát. Zpívám valčík o nás, odkud se vzal to sám bůh ví. Zpívám valčík o nás, o našem krátkém setkání. brnk brnk brrrnk ... ... ... ... Co dodat, ta píseň to celé (tj. oba snímky) vystihuje opravdu přesně. Tak krásné a smutné zároveň. Scénář je vypilován a na hercích jde vidět, že na jeho vzniku skutečně a poctivě zapracovali. Jejich vzájemná zpověď, rozhořčení nad promarněnou šanci, vzpomínání i dohadování a to zpropadené letadlo zase za chvíli odlétá!... (13.03.2006)

Osmdesát minut ne ani tak sledujeme, jako spíš posloucháme dialog dvou dávných přátel (menší pozornost věnována mizanscéně je tou oblastí, ve které Linklater za Rohmerem nejvýrazněji zaostává). Je to konverzace dvou inteligentních lidí, kteří se pěknou řádku let neviděli, tudíž si mají co vyprávět – pravda, na rozdíl od jiných zapomínají mlčet (mlčení při vycházení schodů přitom vydává za tolik slov), ale buďme milostiví a přičtěme to na vrub omezenému rozpočtu, tedy i délce. Jesse a Celine opět čelí času, nově ale mají na co (společného) vzpomínat. Knižním zadaptováním se z jejich vídeňského setkání stalo romantické klišé. První i poslední opravdová láska. Přiblížili se ideál (nebo tak alespoň podle paměti soudí), jehož nedosažitelnost formovala následujících devět let jejich životů. S krátícím se časem do jejich konverzace proniká více hořkosti. Více výčitek a úvah, jak mohlo být všechno jinak. Filmu velmi prospívá, že se oproti Před úsvitem nezdržuje vedlejšími postavami, hrdinové si mají dost co říct sami mezi sebou. Jestliže svižně plynoucí povídání, které mnohé jistě přiměje ke zhodnocení vlastního života, zanechává veskrze příjemný dojem, dokonale nenucené zakončení, uspokojivé pro diváka (který si může domyslet vlastní verzi) a ohleduplné k postavám (kterým je ponecháno právo na tajemství), filmu dodává nadreálných kvalit. Podobný pocit "přesahu" jsem měl z finále Zeleného paprsku. 85% (07.01.2007)