Meč Židů

Když jsem uviděla stopáž filmu, nechtělo se mi na něj ani dívat. Dospěla jsem k závěru, že vypnout se to dá vždycky a za pokus nic nedám. A moc dobře jsem udělala, snímek mě ani chvilku nenudil, jeho délky jsem si všimla, až skončil. Jen škoda, že hlavní hrdina nebyl trošku sympatičtější a hlavně charismatičtější herec. (29.04.2011)

George Jonas v dobré víře (asi) převedl do románu (Venegance (1984)) vzpomínky Juvala Aviva, který tvrdil, že byl šéfem kommanda Mossadu. Ukázalo se, že jde o výmysl, i když založený na skutečných událostech. Meč Gideonův je klasický TV přepis knihy, který sice díky trojhodinové stopáži nemusí zhušťovat a vynechávat, ale taky ji nijak neinterpretuje a nevykládá. Prostě ji vizuálně zobrazuje. Jde o klasickou "forsythovskou" fiction na skutečné politické téma, která se sice dotkne složitosti světového dění, ale jen do té míry, aby nebyly ohroženy čtivost, spád a špionské propriety. Takže pár faktů: Mnichov byl zoufalou reakcí utlačovaného národa na Kennedyho vřelé vyznání lásky Izraeli při návštěvě Goldy Meir. Celý svět se obrátil k Palestincům zády a odepsal je a svou netečností přispěl k masakru. Evropa se totiž chovala a chová hegelovsky. Německý filosof musel do své dialektiky zahrnout revoluci, a zároveň ji zakázat, protože Prusko pro něj bylo vrcholem státního uspořádání. My už své státy máme delší dobu, oslavujeme své "teroristy" z minulých století, kteří nám vybojovali nezávislost, ale nechceme už morálně připustit násilný boj za samostatný stát. Místo hledání řešení strkáme hlavu do písku a lhostejně sledujeme ve zprávách kruh násilí, který se každý rok točí rychleji a rychleji... (16.08.2009)

Na TV formát určite kvalita, ktorá zatieni aj drahé formáty. Na strane druhej Mníchov je jasne lepší, teda nie Bayern, ale ten Spielbergov, no a dĺžka diela je únavná. A to pôvodne boli až 4 hodiny rozdelené do minisérie. Vďaka silnému príbehu a dobrému obsadeniu sa to však dá veľmi dobre prejsť a film je len dôkazom, že aj za málo peňazí sa dá robiť obstojná muzika. A "vďaka" stále pretrvávajúcim vzťahom medzi Semitmi a tiež Semitmi sa obávam, že materiálu na podobné filmy bude stále len pribúdať. (17.05.2023)

Mezi filmovými fanoušky se běžně neví, že známý Spielbergův Mnichov je vlastně remakem staršího televizního filmu z 80. let. Andersonův film překvapivě se slavnějším mladším bratříčkem drží krok, byť režisér pracoval s výrazně nižším rozpočtem, a tudíž jeho snímek není zdaleka tak výpravný. Je nutno podotknout, že Meč Gideonův není uměleckou rekonstrukcí skutečné akce tajné služby, ale uměleckou fikcí naroubovanou na reálné historické události. Agent Mosadu, který byl předobrazem hlavního hrdiny, později podotkl, že necítil ani stopu pochybností nebo lítosti při plnění úkolu a ani řadu let po událostech by na svém jednání nic neměnil. Řada motivů je pochopitelně přizpůsobena diváckým potřebám pro žánr špionážního thrilleru. Andersonův film s tím Spielbergovým prohrává ve kvalitě dialogů, kdy zejména v závěru už příliš šustí papírem a humanistickými ideály, ale i ve stopáži, ve které sice ani Spielberg netroškařil, ale na bezmála tříhodinovou délku Meče Gideonova nedosáhl. Pokud jde o scénář, některé motivy, jako je francouzská žoldnéřská organizace, jsou vykresleny věrohodněji v Andersonově snímku, jiné, jako je motiv vražedkyně či vykreslení vztahu komanda k centrále, jsou lépe napsány v pozdější verzi. Po technické stránce, jako je režie nebo herecké výkony, jde o nadprůměrnou podívanou. Celkový dojem: 75 %. (20.09.2009)

Film, který možná zbytečně moc sklouzává do formy dokumentu. Jako by se snažil máchat křídly, ale jen někdy se mu podaří opravdu vzlétnout. Nicméně i tak díky za něj. Zvláště pak za závěrečné úvahy o smyslu násilí jako obrany proti násilí. Je jiná obrana proti terorismu než násilí? Už se někdy někomu podařilo teroristy přesvědčit nastavením druhé tváře? (22.06.2009)