Waterloo

Sovieti si dali záležať na výprave. Bezpochyby sa nešetrilo na peniazoch, no aby som pravdu povedal, na zadok som z toho nespadol. V obrovských bitkách už tvorcovia nedokázali narábať s toľkými hercami (bolo ich niekoľko tisíc. Všetko chceli mať jednom obraze a vo výsledku mi to prišlo také skôr karnevalovejšie, než reálna bitka. Miestami sa to naťahovalo ako gumička v gaťoch, Prezývku "monumentálny film", Waterloo neupieram, a chápem aj, že sa to niekomu bezprostredne páčilo, no ja som zostal chladný. Nejde o katastrofu, ale nie je to ani moja šálka. (19.09.2018)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

,,Ještě smutnější než prohra v bitvě je vítězství! '' ----- Jo to byly časy, kdy na plac musel komparz velikosti armády... Dnes stačí dobrej soft, nabušené pécéčko a tým slušných grafiků... Závěrečná bitva byla vskutku velkolepá! Myslel jsem si, že jsem (také v závěrečné bitvě) v polských Křižácích asi viděl zatím nejvelkolepější (hranou lidmi) mlatu. Tohle to ale celé posunuje ještě někam dál. Škoda toho trochu nudného začátku, což je možná dáno i tím, že divák ví co bude a tak se těší... A opravdu je na co! Nebýt azbukových titulků během děje, člověk by to na ruský film vůbec neodhadoval! 4 kartáčové střely! * * * * (06.08.2017)

Drobná historická vsuvka o tom jak psaly pařížské noviny o Napoleonovi:Netvor unikl z Elby. Vlkodlak přistál u Cannes. Nestvůra dorazila do Grenoblu. Tyran je v Lyonu. Bonaparte se blíží. Napoleon bude zítra v našich branách. Jeho veličenstvo je v Paříži. Tak teď k Bondarčukově filmu. V s porovnáním s ním, co se bitevních scén týká (díky komparsu sovětské armády), je většina filmu o napoleonských válkách jen málo obsazenými divadelními představeními. Dokáže tomu konkurovat jen Vojna a mír a tedy tu, kterou natočil taky Bondarčuk a možná ještě Vidora Kinga. Film nemá jen bitvu, ale i dobře propracované a zajímavé postavy. Bondarčukovi se to zkrátka povedlo. Ta jeho verze je tak mezinárodní, že jsem ji dlouho považoval za britskou a ne sovětsko-italskou. Finančně to možná bylo možná Waterloo, umělecký nikoliv. (19.01.2017)

Sergej Bondarčuk nezklamal a belgické bojiště zhusta zalidnil, aby ho následně patřičně vylidnil. Srážka tří velkých vojevůdců své doby skončila drtivou porážkou jednoho z nich a vzhledem k tehdy používané taktice byly lidské ztráty obrovské (ne, že by časem vylepšované postupy vzájemné inhumace tyto počty snižovaly). Dnešním dnem jsem uzavřel návštěvy tří časových období a tří různých bojišť a musím říct, že to byly smutné exkurze. Lidé jsou holt nepoučitelní. Filmaři se ovšem ve dvou případech vytáhli, a navzdory tématu mi způsobili kvalitní zážitek. Tvůrci snímku Waterloo mi nabídli v hrubých obrysech dokonalou interpretaci dějinných událostí (detaily už tak dokonalé nebyly, ale to je pochopitelné- čas tlačil a Waterloo by událostmi uživilo seriál), fantastický hudební doprovod i kvalitní herecké výkony. Pokud jde o vojevůdce (ne ty filmové), jednoznačně u mě zvítězil maršál von Blücher (s přispěním Augusta von Gneisenau), který mocně přispěl ke spojeneckému úspěchu ve věku třiasedmdesáti let, a to i v situaci, kdy žil v přesvědčení, že je těhotný a porodí slůně. / Poučení: Nechval dne před večerem. (15.04.2023)