Andrew - člen naší rodiny

Solidní počin o jednom robotovi. Chvílemi mi sice připadá, že Columbus nevěděl, jestli chce natočit komedii či romantické drama, ale nakonec to ukočíroval spíše na tu romantiku s prvky dramatu. A mohlo to být i mnohem lepší, kdyby to bylo zkrácené tak o 20 minut. Zejména v první hodině filmu, kdy je Andy u rodiny Martinů a učí se všemu možnému. Tam je to moc nudné a běží to nějak pomalu. Ale druhá hodina je naprosto excelentní. Andy se vydává na cestu hledání dalších, jemu podobných a začíná ten pravý příběh. Konec, ten mě dostal úplně a ty řeči o přeslazenosti nejsou na místě. Navíc v druhé půlce už uvidíme Robina Williamse celého, nejenom hlas, a hlavně díky němu se celý film tak neuvěřitelně zvedl. Nakonec ale 3 hvězdy, ale takové lepší 3 hvězdy, ale adaptace Asimova měla určitě na víc. (10.03.2011)

Devadesátá léta patřila Robinu Williamsovi a toto už je jejich dozvuk. Přesto zde Robin v hlavní roli podává výborný výkon, ke kterému ovšem napomáhá i skvělá maska robota Andrewa. Spojení Columbus + Williams fungovalo už při Tátovi v sukni a zde tomu není jinak. A poutavý příběh i jeho romantická linka jsou natolik příjemné, že filmu neublížila ani délka přes 2 hodiny. (12.01.2007)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)

Mám ráda roboty snad ve všech filmech, proto nechápu, jak je možné, že mi tento příjemný snímek až dosud unikal. Je pravdou, že čím víc se Andy stával člověkem, tím menší bylo moje nadšení, nicméně scéna, kdy robot s pohnutím naslouchá Dvořákově Rusalce, nebo okamžik, ve kterém si uvědomí vlastní já se pro mě stanou nezapomenutelnými, a tak mohu směle prohlásit: "Jeden je tomu rád, že tento film vznikl". (15.02.2009)

Film obsahující množství zásadních myšlenek týkajících se samé podstaty lidství. Jenže podává je tak dětinskou formou, zabalené v pouťových cukrkandlových šustivých obalech, že se z nich dospělému divákovi při ochutnávání samou lepkavostí upatlávají prsty, přeslazeností překrucuje jazyk a přebarveností převalují oči v sloup. "...A pak přijde něco jako smrt a oddělí tě od tělesné schránky... Ale tvá milovaná je stále s tebou... Je to zázrak... Dojdeš až do nebe a vrátíš se živý..." (02.10.2014)