Horká hlava

Muž v ofsajdu vzupuruje... takřka neočekávatelným způsobem. Hořká komedie z pera Francise Vebera si poměrně svižně odsýpá v rytmu hravé titulní melodie s pískacím sólem a v průvodu ironického vyprávění hlavního hrdiny. Patrick Dewaere předvádí v hlavní roli svůj obrovský přirozený talent i charisma, role futbalisty a vášnivého záletníka s neotřelým postojem ke své nesnadné situaci mu nesmírně sedla. Dewaere opět potvrzuje, jakou velkou ztrátu pro francouzský film nasledujících období znamenala jeho náhlá sebevražda. Hlavička má v první řadě jediný velký cíl pobavit diváka a daří se mu to díky Dewaerovi i skvělému scénáři úspěšně, ale zároveň umí být vedle zábavy i nebývale kritická a otevírá na svou dobu odvážné téma, což si zaslouží speciální zmínku. Výborně jsem se u ní pobavil a po opakovaném zhlédnutí, kdy jsem film s úspěchem nabídl i svému kamarádovi, přihazuji zbylou hvězdičku. Sláva naším hochům, hip, hip, hip! Hanba naším sokům, hip, hip, hip! 85% (17.12.2020)

Srandy se člověk prakticky nedočká, ale jedná se o velmi milý a málo známý snímeček. Místní úchyly jistě nepotěší zpráva, že k plánovanému znásilnění samozřejmě nedojde. Ono takové znásilnění není vůbec žádná sranda. Všechna čest před těmi, kteří se přemohou a bez projevu lítosti si svojí slabší oběť podají. Náš hrdina si tedy místo znásilnění vychutná alespoň všechny, kteří se na jeho křivém usvědčení podíleli. Celkově se nejedná o žádný zázrak světového formátu. Vyloženě špatné to ovšem také nebylo. Lepší 2*. (13.04.2013)

"S chutí do toho a půl znásilnění je hotovo." Na znásilňování nemám koule, ale kdyby mě z něj obvinila krásná Stéphanie, tak bych se k němu hrdě přiznal a odseděl bych si to jako chlapák. Jenže útočník provinčního fotbalového celku Trincamps Francois Perrin o takovou poctu nestál, čemuž taky rozumím a dost mě bavilo, když se pokusil spáchat čin, za který byl odsouzen. Ještě víc mě bavilo jeho poletování na hřišti a úplně nejlepší bylo, když dal svým ctihodným udavačům najevo, že pro ně není v jeho zadku místo. Takhle má pomsta vypadat a mně k úplné spokojenosti chybělo jen to, že pohyb hráčů na zeleném pažitu ani trochu nepřipomíná závěrečná kola Francouzského poháru. (07.12.2016)

Dva góly, tak tenká je hranice mezi uznáním resp. (pomíjivou) slávou a definitivním zapomněním. Hlavička to je především černohumorná drobnokresba (pokřivených) charakterů jednoho maloměsta, prostřednictvím místního (fotbalového) ansáblu, kde se stírají (do příští Ne resp. zápasu) rozdíly mezi úředníkem, majitelem autobazaru, řezníkem, holičem, soudcem.... a také příležitost pro jednu dávno z(a)tracenou existenci k (sladké) pomstě za (ne)spáchaný zločin. A ano, souhlas, nekouknout se předem na jméno režiséra a neznat dopodrobna jeho filmografii, tipoval bych, že si Miloš Forman, před jeho emigrací do Ameriky, udělal malou odbočku do Francie a natočil lehce uvolněné apolitické pokračování jeho hořkosladké tragikomedie. S malou obměnou, tj; „studijní lokaci“ v podobě hasičského bálu, zde vystřídalo fotbalové hřiště s jeho zázemím. Jak vidno, lidská omezenost a malost skutečně nezná hranic. A vůbec nevadí, že, co se sportu týče, tak víc než čutání do balónu, se v tomto snímku šplhá. Po čem? Co je zrovna po ruce. Místní „Julie“ už totiž netrpělivě čeká, na svůj pravidelný zásun pardon přísun „lásky“ aneb SPOILER scéna (pro romant. duše) jak z pera mistra cechu W. Shakespeara, dějiství prvé: na balkóně Julie, pod ním nadržený tokající resp. vrkající holoubek, světoběžník Romeo- fotbalista, toho času bez angažmá, F. Perrin a jejich „štěstí“ bránící, chrápající hovado resp. předčasně se vrátivší manžel. Příběh zrady a následné pomsty tedy může začít. Výsledný resultát. Objektivně za (silné) 4*, ale subjektivně (i s přihlédnutím k faktu, že bych musel zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy mi jakýkoliv snímek vykouzlil takovýto sladkotrpký úsměv na rtech) 5*. Avšak nostalgie stranou, kvalita skutečně neabsentuje. Zde je důkaz. Snímek se může opřít o jemný černý humor, pro mě zcela neznámého, sympaticky bezprostředního P. Dewaera, jistou nerušící režii a především inteligentní scénář, co psal sám život. Jako pověstná třešínka na dortu je tu potom krásná F. Dougnac aneb SPOILER, možná prohrajete dílčí (fotbalový) zápas, důležitější je však vyhrát ten životní, tj; (krásnou), pohodovou ženskou. Navíc tu ústřední melodii jsem si pobrukoval ještě notnou chvilku po skončení snímku. Nevím jak vám, ale mně (narozdíl od geniálních matematiků) tohle ke spokojenosti stačí. 90% P.S. dabing si (souhlas s kolegou dopitak) musely právě naše kapacity zvláštním způsobem skutečně užívat. Také je to na výsledku patřičně vidět. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): gudaulin [Special thanks: DaViD´82, on ví....] (25.06.2013)

Velice zdařilá záležitost ve všech ohledech, úžasně napsaná, moc pěkně natočená a musím zcela otevřeně přiznat, že Patrick Dewaere si mě vodil jako marionetku, jeho charisma, herecký talent, živelnost, to je něco fantastického, k tomu tedy překrásná role fotbalisty, kterého sice uvězní za znásilnění mladé ženy (křivým svědectvím) a on si dá předsevzetí, že tento čin vykoná, když už za něj sedí, ovšem jeho nová životní šance přichází spolu s propustkou na fotbalové utkání... „Já bych se do toho vězení raději vrátil, já jsem to slíbil panu řediteli.“ Královsky jsem se bavila, místy se smála nahlas a místy mi od smíchu tekly slzy, nádherná věcička a ten poslední záběr mi vyloudil na rtu takový ten přihlouplý úsměv... (01.06.2020)