Horká hlava

Druholigový fotbalista je zatčen a neprávem obviněn ze znásilnění mladé ženy, která ho při identifikaci označí za pachatele. Jeho cílem je uprchnout, vyhledat svou údajnou oběť a vykonat čin, za který byl odsouzen... Rád bych si někdy tento zábavný tragikomický příběh vychutnal znovu - je to přece jen už více než 20 let, kdy jsem ho viděl naposledy. Snímek hodnotím na základě veskrze kladných vzpomínek, díky nimž mám Coup de tęte v paměti jako černohumorný a překvapivě chytrý film z fotbalového prostředí. (15.06.2006)

Další Veberův skvost a podle mého skromného názoru určitě ne tak hořká, ne-li depresivní podívaná, jak by se z komentářů mohlo na první pohled zdát. François Perrin má totiž v tomhle případě (dosti netradičně) všechno pod kontrolou - možná zčásti zdánlivě, ale má. Tím malým kouskem světa se protlouká s velkým nadhledem a suverenitou, o což ho nakonec kupodivu nepřipravuje zhola nic. Ano, záblesky neurvalosti a zádumčivosti se sem tam objeví a člověku z nich dovede jemně mrazit, nicméně to vše se odehrává jen v rámci hořčího podtónu a mistrné náladovosti snímku jako celku, která má být (věřím) paralelou k zobrazované náladovosti fanoušků i funkcionářů. Teprve odtud potom pochází ústřední melodie Coup de tête, již tvoří zejména unikátní semeniště trefnosti, co se shazování fotbalové byrokracie týče, respektive ten nejvybranější francouzský humor. (A pěkné ženy.) --- "Prima, tak bude dělat plavčíka" - "A umí plavat?" - "Nekomplikuj to zas" (28.01.2014)

Francois Perrin (případně Pignon, chcete-li), tentokráte trochu jinak. Žádný roztžitý smolař a "dotěrný chlap", který svými zmatky nevědomky hází klacky pod nohy ostatním. Spíše paličatý rebel v podání tipově přesného Patricka Dewaera. A také patrně nejvíce trpký scénář Francise Vebera, jaký jsem kdy viděl. Sice na nějaké kritičtější motivy u něj můžete být zvyklí, ale až tak hořká byla snad jen Hračka. Na ni navazuje v postavě všemocného podnikatele, zde navíc majitele místního fotbalového týmu, kterým maloměsto Trincamp, ve kterém se film odehrává, žije. Za srdečným fanouškovstvím se ovšem schovává pokrytectví, tahání za zákulisní nitky a falešné přátelství. Díky svěžím dialogům a hudbě slušný kousek, ale rozhodně ne nepřetžitý proud smíchu. 70% (06.02.2011)

Velice zdařilá záležitost ve všech ohledech, úžasně napsaná, moc pěkně natočená a musím zcela otevřeně přiznat, že Patrick Dewaere si mě vodil jako marionetku, jeho charisma, herecký talent, živelnost, to je něco fantastického, k tomu tedy překrásná role fotbalisty, kterého sice uvězní za znásilnění mladé ženy (křivým svědectvím) a on si dá předsevzetí, že tento čin vykoná, když už za něj sedí, ovšem jeho nová životní šance přichází spolu s propustkou na fotbalové utkání... „Já bych se do toho vězení raději vrátil, já jsem to slíbil panu řediteli.“ Královsky jsem se bavila, místy se smála nahlas a místy mi od smíchu tekly slzy, nádherná věcička a ten poslední záběr mi vyloudil na rtu takový ten přihlouplý úsměv... (01.06.2020)

Neni to zrovna komedie, u který bych se válel smíchy, ale za vidění to stojí. První polovina teda byla výrazně lepší. Ve druhý polovině film začne hrát i na trochu vážnější strunu a pokouší se o nějakou kritiku společnosti, ale už to neni ono a moc jsem se už nezasmál. Zároveň, když už teda film chce vypadat vážně, tak nedává moc smysl, aby někomu začali najednou rozdávat auta, byty a pomalu se před nim všichni plazili po zemi, když sice dal 2 góly, ale ty neměly vůbec žádnej význam, protože se stejně hrála ještě odveta 60% (26.10.2014)