Rozhovor

Výborný thriller, jehož autor, Francis Ford Coppola, si zjevně půjčuje od Antonioniho Zvětšeniny, ale jeho historku o náhodném objevu důmyslně obměnil, oprostil od jakéhokoliv humoru a naopak přidal ještě trochu víc paranoii. Dlouhou dobu (skoro celý film) to vypadá, že se nic neděje, a divák se zorientuje skoro až v závěru. O to zajímavější ale konec a celé vyznění filmu je. Stejně by film mohl být kratší. (31.03.2010)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

Coppola se rozhodl spáchat atentát na všechny diváky, kteří disponují alespoň náznakem vkusu. Dlouho jsem nebyl svědkem něčeho tak nudného. Nefalšovaný dvouhodinový pokus o naprosté znudění diváků. Opravdu něco odporného. Gene Hackman dostal honorář naprosto zadarmo, neboť byla jeho role napsaná tak, že se od něj herectví ani nevyžadovalo. Vše, co k tomuto všemi oslavovanému výkonu postačovalo bylo tvářit se nezúčastněně a působit jako osamělá bytost bez života. Nechci se chlubit, ale tohle bych dokázal zahrát taky. Děj mi přišel neskutečně fádní. Divák 120 minut neustále dokola poslouchá jeden z nejdebilnějších dialogů, jaký se kdy ve světě filmu objevil. Pokud jste byli většinu stopáže v naivním očekávání, že se snad něco zajímavého začne dít, tak vyzkoušejte jiný film. Zde máte co do činění pouze s prach bídnou studií osamělosti. (04.07.2018)

Na začátku mě to docela chytlo, ale pořád jsem čekal, kdy se to konečně rozjede, a ono se to nerozjelo. Aspoň to teda mělo celkem zajímavý rozuzlení, takže zhruba poslední půlhodinka celej film částečně zachránila. Samozřejmě to ještě zachraňuje Gene Hackman. Toho mám rád a tady jsem si ho opravdu užil do sytosti. Ale jinak je to zase takovej typicky rozvleklej a nicneříkající Coppola. 50% (04.08.2022)

Výborné drama s neselhávajícím Genem Hackmanem v hlavní roli. Složitě zachycená konverzace je sice trochu nervózní, ale na první pohled banální. Ale čím víc informací hlavní hrdina má, tím se smysl jednotlivých vět i celého rozhovoru postupně mění. A z dramatu se stává paranoidní thriller. Francis Ford Coppola se projevil jako nadaný režisér, ale zejména jako výborný scenárista. (24.08.2008)