Rozhovor

Co uši neslyší, srdce nebolí.. Slow burn odposlouchávací historka, v které se Hackman změní z idiota posedlého prací na posedlého užitečného idiota a čím víc člověk přemýšlí nad twistem završujícím tuto proměnu, tím víc má pocit, že to moc nefunguje a to ani po psychologické stránce. Od spojení Coppola, období Watergate a morální dilemata spojené se špiclováním druhých jsem očekával něco působivějšího.. (08.12.2017)

Televize odlákala z kin tradiční rodinné publikum a studia hledala cesty, co dělat jinak. Zároveň se objevila autorská generace chlapíků, která zaútočila na zkostnatělý Hollywood. Jedním z nich byl i Francis Ford Coppola, jehož hlavní hrdina nahraje za velmi obtížných podmínek rozhovor s mizernou kvalitou zvuku. Obsah ho nezajímá, chtěl jej vlivný klient. Mravenčí prací z útržků dialogu zamilované dvojice složí zajímavý příběh, u kterého se postupně mění v angažovaného aktéra. Gene Hackman hraje unaveného odborníka na odposlechy skvěle, pečlivě ladí své aparatury, zatímco v reálu kulminuje nechvalně proslulá kauza Watergate. Coppola je precizní, nikam nespěchá, což na druhou stranu nesedne každému. Stejně jako jistá monotónnost. Soustředěný (a nadčasový) portrét dané doby. (20.07.2024)

Původní komentář: Průměrný paranoidní snímek, který se v závěru naprosto propadá. Konec mě naprosto zklamal hlavně z pozice hlavní postavy, která se chvílemi chová až nesmyslně a prožívá emočně práci, kterou dlouhé roky dělá s naprostou precizností a bez jediného pohybu řasy na oku. Gene Hackman podává dobrý výkon, který je podpořen dobrou režií, ta potěší hlavně v prvním půlce, která je nenápadná, ale přesně zapadne do pozdější rovnice. Filmové zpracování odposlechu včetně zvuků působí chvílemi velmi originálně a zajímavě, avšak je příliš často opakovaný a stále dokonala stejný. Vizuálně jinak naprosto obyčejný film, v kterém se toho opravdu moc nestane. 2* Po letech: 5* a podle mě jeden z dalších skvělých snímků 70'. Vedle Výstřelu navíc jeden z málo známých a opomíjených. (09.08.2008)

Gene Hackman v psychlogicky detailne prepracovanej postave Harryho Caula, ktorý sa živí odpočúvaním osôb. Po čase naňho doľahne svedomie, prejaví sa u neho zvedavosť ("curiosity is human nature", ako hovorí jeho kolega), začína sa prejavovať naplno paranoja a schýza (rovnako ako v spoločnosti, poznamenanej aférou Watergate). Coppola natočil veľmi kvalitný, pomalý, psychologický triler, ktorý nezaujme tempom, ani hutnosťou deja, ale predovšetkým one man show jeho hlavného predstaviteľa. Nie je to príjemný film a asi ťažko ho budete chcieť vidieť znova. Moje hodnotenie nie je vyjadrením jeho kvalít, tie sú nesporné, ale nepríjemného pocitu z filmu, ktorý vo mne zostal. (09.07.2012)

Svet Paranoika. Sprievodca - Gene. Výsledok - v pohode. V rámci postupného podávania informácií, určitej atmosféry a aj dobre napísaného scenára pomerne slušné dielko. Nechalo ma ale počas celého príbehu chladným. Mám rád divné postavy rovnako ako ktokoľvek iný, ale nazrieť pod opar tajomstiev musí byť podľa môjho názoru omnoho brilantnejší, alebo depresívnejší. Jazzík je v pohode, keď si roztrieskate byt a finálne myšlienka, mnohé zachraňuje, pretože pôsobí ucelene a účelovo. Nie sme na pochybách čo chcel Coppola tým všetkým povedať, pretože to hovorí dobre. Mladý Ford núti k pousmiatiu a celé sa to nesie v dobre zvolenom duchu. Ale naozaj som čakal niečo omnoho silnejšie. Niečo čo ma prinúti vytvoriť si k postave silnejší vzťah, než ten, že mu trochu šibe na majáku a preto je pomerne ľahké sa mu dostať do hlavy, aj keď si možno myslí opak. Ak už Coppolu tak asi Draculu a Apocalypsu. (24.03.2015)