Rozhovor

Televize odlákala z kin tradiční rodinné publikum a studia hledala cesty, co dělat jinak. Zároveň se objevila autorská generace chlapíků, která zaútočila na zkostnatělý Hollywood. Jedním z nich byl i Francis Ford Coppola, jehož hlavní hrdina nahraje za velmi obtížných podmínek rozhovor s mizernou kvalitou zvuku. Obsah ho nezajímá, chtěl jej vlivný klient. Mravenčí prací z útržků dialogu zamilované dvojice složí zajímavý příběh, u kterého se postupně mění v angažovaného aktéra. Gene Hackman hraje unaveného odborníka na odposlechy skvěle, pečlivě ladí své aparatury, zatímco v reálu kulminuje nechvalně proslulá kauza Watergate. Coppola je precizní, nikam nespěchá, což na druhou stranu nesedne každému. Stejně jako jistá monotónnost. Soustředěný (a nadčasový) portrét dané doby. (20.07.2024)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

90 minut mě tenhle Rozhovor nudí a já koukám na Harry Caula, který neumí lásku rozdávat ani přijímat. Takhle odosobnělou a osamělou postavu jsem ve filmu snad nikdy neviděl. Pak přichází hotelová scéna a já si říkal "Teď to začne" a zase nic. Jenže film skončí, ani se mě nějak extra nelíbil a já mám chuť si jej pustit ještě jednou, což také činím. Jak jsi tohle Francisi Forde dokázal? Nechápu. 70% (03.11.2014)

V době studené války musel mít tento film úplně jiný a dnes už jen ztěží pochopitelný rozměr. Člověk byl ještě stále nadřazen nad sílu výpočetní techniky, žil v iluzi nedotknutelnosti svého soukromí a své svobody, a přesto každé jeho slovo mohlo být zachyceno a nesmazatelně zaznamenáno. Jenže jak praví známé přísloví: s velkým odposlechem přichází velká zodpovědnost, a právě pár nevhodně vyřčených, ale zvěčněných slov může rozhodovat o životě a smrti... Coppolův Rozhovor je intimní film o podivínském samotáři, kterému to všechno jaksi přerůstá přes hlavu. Snímek se více než na fakta soustředí na vnitřní prožitky hlavní postavy, které se v působivém finále stanou neudržitelnými. Bohužel cesta k onomu finále zrovna nepřekypuje dějem... 6/10 (04.03.2014)

3,5*/5... Conversation je pre mňa film dvoch polovíc. Tá prvá, ktorá nás zoznamuje s Hackmanovou postavou je síce nevyhnutná, ale neskutočne natiahnutá a nudná. Tá druhá naopak predstavuje Coppolu vo vrcholnej forme 70tych rokov... skvelá "moralitka", paranoia a psychologický boj so sebou samým, Hackman opäť exceluje. Chladné, bizarné a miestami poriadne mrazivé. Film zanechá dobrý dojem, ale tá "prezývaná" prvá polovica mu v mojich očiach veľmi nepomohla :) (18.08.2008)