Hříšný tanec

Musím se přiznat, že i když se mi podařilo celou tu dobu tenhle film nevidět, mám na něj díky všem jeho fanynkám takovou alergii, že větší mám snad jen na Luďka Sobotu. A to je co říct, protože na něj mám alergii jako hrom. Tuhle jsem ho potkal v Tescu, stál u pokladny, starý sešlý, smutřný, unavený, ta jeho kráva na něj syčela a štěkala, zaplať, dělej, hni sebou, Luděk jako trouba čuměl a dělal, platil. Až mi ho na jednu stranu bylo trochu líto. Pravá tvář komika. jaká je asi ta pravá hezouna Šwajze, po kterým šílely všechny, bléé, fujtajksl (06.12.2007)

Ještě těsně před pádem režimu dostal můj táta možnost jet pracovně do Norimberku. Přivezl odtamtud lecos od sladkostí po modely Revell, ale hlavně přivezl video Fischer a několik čistých videokazet. ČST tou dou dávala jak všechny díly Angeliky, tak kupodivu i americký Hříšný tanec. Jak Angelika tak Hříšňák byly otcem natočeny na videokazetu v režimu longplay a to neměl nikdy dělat. Mladší sestra to začala sjiždět prakticky každý den a to v takové intenzitě, že jsem chtě nechtě po pár dnech znal nazpaměť jak všechny dialogy markýzy andělů se sultánem, králem i Peyracem tak z Hříšňáku. Nakonec padl zákaz rodičů tyto filmy pouštět, ale bylo už pozdě. Filmy se pro mne staly na jednu dekádu naprosto nenáviděnými. Dnes, po mnoha a mnoha letech jsem na Hříšňák koukl. Je to vlastně taková soft verze Padesáti odstínů šedi pro dospívající dívky. Zajímavé je, že tehdy se mi ve filmu líbily více ty šedesátkové hity místo těch osmdesátkových, které převládají ač se film odehrává na začátku šedesátek. Holt punc doby vzniku filmu. A překvapilo mne, že je tomu dnes tak stále. Já ty osmdesátky prostě nějak nerad... Ale nikdy neříkej nikdy, to jsem se u hudby už dávno naučil. Film nevybočuje z řady tehdy podobných filmů ať už se týkaly také tančení či dokonce krasobruslení. Hrdina zde tedy hrdinka po tvrdém drilu nakonec prorazí a všem ukáže (zejména posměváčkům a pochybovačům)  zač je toho loket a jak to umí. Prolém u mne je, že nemám moc rád Patricka (zde navíc s trvalou na hlavě) a ani J. Grey mi nepřišla nikdy nijak extra sexy... Takže za mně je to taková klasická americká limonádička co je neškodná a někomu se může líbit i víc. Dávám za 3 zvedačky. * * * (06.08.2021)

Hudební legenda, Hříšný tanec, je film, který nezná málokdo, jenže já na něj koukám až tak pozdě. Možná mě to předtím ničím nezaujalo, jenže fakt je, že hudba v něm je opravdu výbornám dobře se poslouchá a v rádiích se hraje i dnes s takovým úspěchem, stejně jako tento film. Příjemně se na to kouká a rychle to utíká. Patrick Swayze si zde založil na své životní roli a já s tím naprosto souhlasím. Jedíná věc mě ale rozčílit dokázala. Všechny ty americký holky vypadali, jako kdyby měli bulímii, nemůžu si pomoct. Přesto se na to dalo hezky koukat, i když hodně, opravdu hodně tomu dodala právě samotná muzika, kterou budu slýchávat stále dál a dál, a jen tak se jí nezbavím. (15.03.2008)

Když v roce 2009 opustil ve věku 57 let svět Patrick Swayze, stihl za sebou zanechat dostatek výrazných snímků. I přes existenci Ducha či původního Bodu zlomu od Kathryn Bigelow ovšem jeho nejvíce ikonickou rolí bezpochyby zůstal Johnny Castle z Hříšného tance. I proto, že většina dívek bezpochyby při sledování filmu toužili po tom být v kůži Baby a nechat se Johnnym chytit při zvedačce. S odstupem času se ovšem Hříšný tanec projevuje jako valentýnská stálice zcela právem. A film ani po 35 letech od premiéry nepřišel o neskutečnou energii, díky které dokáže plnohodnotně obstát i po téměř 4 dekád od premiéry a s nástupem každé další generace. Hříšný tanec splňuje přesně ty podmínky, které by měl hudební/taneční film mít. Parádní soundtrack a především energickou choreografii. Režisér Emile Ardolino se mohl spolehnout na choreografa Kennyho Ortegy (později zodpovědný za trilogii Muzikál ze střední) a i ten filmu dokázal dodat tu potřebnou energii, díky které prostě nestárne. Bez samotného Ardolina by ovšem jisté ikonické pasáže přeci jen vypadali tak trochu jinak. A Hříšný tanec by tak dost možná nebyl tím filmem, kterému je dnes snadné z jistých důvodů podlehnout. Překypující fajn atmosféra, která v sobě ovšem skrývá romanci dvou lidí z dvou odlišných sociálních poměrů, kdy se ze zakřiknuté Baby stane královna tanečního parketu. Swayze ani Jennifer Grey možná nepředvedli žádné oscarové výkony, v jejich výkonech byla ovšem cítit přirozenost, budování a především funkční chemie. Což je šokující především v momentě, kdy se člověk dozví, že se Swayze ani Grey ve skutečnosti při natáčení dvakrát nesnesli. Jednoduchá zápletka, která v sobě sice skrývá podzápletku o potratu či přísném otci, o tu fajn atmosféru ovšem film pořád nikdy vyloženě nepřijde. Hříšný tanec je tak esenciální feel-good podívaná, která je i přes svou banálnost a víceméně pohádkovost pořád neskutečně vtahující. A jakmile dojde na finále s Time of My Life (právem oceněnou Oscarem), propadnout sentimentu je více než těžké. Hříšný tanec možná nepatří mezi ty nejlepší romantické filmy všech dob, rozhodně ovšem patří mezi ty nejoblíbenější. A není se čemu divit. Film, který zároveň dokáže víceméně reflektovat dobu svého vzniku (i přes fakt, že se odehrává v 60. letech a dokáže i z toho lehce těžit) a přesto naplno obstát i po letech a získávat nové várky fanoušků. Neseďte v koutě a nechte se jednou za čas bezpochybnou energií téhle klasiky pohltit..... (12.02.2022)

Tak rozhodně je tohle velká klasika. Má to své kvality, herecké obsazení, výborné písně a určitou nostalgii. Mě to až tak moc nesedlo, ale to neznamená, že budu film odsuzovat. Je too prostě hezky nadprůměrná, stravitelná záležitost, která se dá pro mě jednou za delší čas sledovat. Mladičká Jennifer Grey a sympaták Patrik Swayze - výborná dvojice. Jak už jsem připomínal, skvělé písně, kapka nostalgie, zajímavý příběh. Romantické filmy a tak moc nemusím, dost těch prvků zde bylo. Škoda, že nebyl film dramatičtější, nebyl více vyladěn jako drama, to už bych přidal čtvrtou hvězdu, ale i tak to není vůbec špatný film. Hodnotím celkově na 66% = *** (26.04.2013)