Hříšný tanec

Místy je skutečně náročné uvěřit, že se příběh Baby a její první letní lásky odehrává v roce 1963. Tohle je film řešený optikou roku 1987 a dobová nostalgie je jen příjemným bonusem. Navzdory tomu, jaký je to kultovní kýč, je to zároveň čistá žánrovka, ukázkový coming-of-age story, kde všechno klape, nic tu nechybí a všechno do sebe zapadá s precizní přesností. (03.02.2009)

Úvodní černobílá taneční scéna s písničkou Be my baby, přes kterou jdou růžové titulky, je na filmu to nejlepší, kolikrát si pustím jen ji, fakt má "dráp". Příběh o Johnnym, který se "včera živil rohlíkama a dneska mu ženský strkaj do kapes diamanty"(ale na doktora nemá), a Baby, která mu "zachránila zadek" svou proměnou dřeva v tanečnici, skřípe v podstatě od začátku do konce, ale mám ráda tu hudbu (jednu z písní a ne špatnou spáchal sám Patrick) i tanec, zvlášť "hříšný" v brlohu personálu (a ještě zvlášť ten Cynthie Rhodes), a přes bláboly jako "bojím se, že vyjdu z této místnosti a už nikdy nepocítím to, co cítím, když jsem s tebou" se s úsměvem nejen že přenesu, ale dopředu se na ně těším. Není to za kvalitu filmu, spíš za pocit, který se léty a opětovnou schopností zabrnkat na srdeční svalovinu jen násobí, a za to, že pohádky jsou fajn. Občas určitě. (15.10.2005)

25.12.2023. Po letech se vracím ke komentáři napravit jednu z mladických chyb. Ano, kdysi jsem tomu napálil jednu hvězdu z záchvěvu pomsty za to, že coby malý kluk jsem byl nucen sledovat tolikrát dokola po boku své sestry sledovat véháesku, ale když si odmyslím toto, musím objektivně přiznat, že jako romantika, hudební a taneční film to svou kvalitu rozhodně má a nezaslouží si to, abych to podhodnocoval jen kvůli dětským vzpomínkám. Navíc po tolika letech se dostavuje i jistá nostalgie po dobách, kdy romantika ve filmu byla vlastně ještě docela vkusná. (07.10.2006)

Ultimátní romantickej banger, díky kterýmu jsem si uvědomil, že neumim tančit. Vidět tohle na velkým plátně v komplet narvanym kině plnym holek byl fakt unikátní zážitek, na kterej jen tak nezapomenu.... soundtrack ženiální! (14.02.2023)

V 80.letech bych tomu myslím dal stěží dva body. Jenže dnes máme 21.století. A já už prostě nějak nejsem schopen vnímat věci z 80´s kritickýma očima. Nostalgie je svině. Klidně vás přinutí dát navíc bod (nebo dokonce dva) kdejaké sračce ....To víte: I've Had... The Time Of My Life... [Jenže tohle jsou vlastně jen útržky dojmů, romantická píseň, nějaké pocity, vzrušení když Jennifer Grey tančí s blondýnou... Otázkou je, jestli bych byl schopen se na to celé podívat znovu. Asi bych to nedal... Zatím.] (12.04.2006)