Dracula

Dracopolla aneb Kašírovaná fantasmagorie. Tak jsem zase jednou viděl jiný film než ostatní, ač jde vlastně o stejný snímek. V podstatě marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl vizuálně tak nevkusnou parodii. Coppola přetrhl všech šest strun, Oldman tlačil na pilu tak, že vylámal zuby, Winona tak dlouho chodila kolem horké kaše, až do ní spadla. Herecké výkony vč. Oldmana působí naprosto prázdně a pouze teatrálně. Kulisy a masky jsou tak ulítlé, jakoby nejen režisér, ale všichni holdovali houbičkám v míře takové jako Dracula krvi. Jinak si nedokážu rozumně vysvětlit, jak je možné, že film dopadl jak pohlavním zkřížením laciné fantasy frašky s činoherní adaptací vysílanou v dopoledních hodinách maminám na mateřské. A sentimentem k panu kmotru Coppolovi taky netrpím. Když Dracula, tak verze z roku 1979 od Johna Badhama. Nechme Holywoodu, což Holywoodovo jest. PS: K těm neohroženě příšerným kostýmům - co to měl proboha Gary na začátku za brnění??? U toho se dalo buď brečet, nebo se smát. Nebo obojí. (15.12.2015)

Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! (22.06.2007)

Jestli kdokoli může mít právem problém z tradičních vítězství formy nad obsahem, v tomto případě je toto domělé vítězství více než na místě. Nádherná adaptace klasického - vlastně "romantického" hororu se skvělým hereckým ztvárněním, kamerou, výpravou... Zkrátka tak vynikající film, že mu lze cosi vytýkat vskutku jen velmi subjektivně... Film pro znalé, zralé a náročné... Nic pro milovníky pitomých strašáků po desáté večer na Nově či kerýho čerta (vampýra). - - - P.S. Zde (na Nově) uvedeno s bohužel tradičně hrozným čašským dabingem, který zcela zničil atmosféru filmu. To je tedy opravdu horor. Opravdu mi tihle debilní dabingoví nýmandi - co si ve svém lůzráctví úchylně myslí, že jsou větší umělci než dabovaní protagonisté - pijou krev. (08.01.2006)

Vizuální stránka filmu je úchvatná. Coppola si pohrává se stíny, kulisami, kamerou, nasvícením, jednou stříhá rychleji, jednou zase dává důraz na pomalé snímání detailů. Tohle všechno dělá výsledný dojem z filmu kladný. Režisér má tenhle film pevně v rukou a jeho silně invenční styl režie a silná vizuální stylizace filmu je hlavní deviza. To však nic nemění na tom, že jak už to u Coppolových filmů bývá, nudil jsem se. (16.03.2005)

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)