Dracula

Spíše než filmovou adaptací bych to nazval filmovou interpretací, protože se ve svém jádru i obalu jedná spíše o umělecké dílo, než-li o klasický "zábavný" film. Neskutečně chytře si hraje s divadelní teatrálností, kvůli které předloha nebyla tak uvěřitelná, jak se býti snažila, a posouvá jí až do pro mnohé nestravitelných, svým způsobem až parodických výšin. Zajímavý je i zvýraznění motivů (především sexuálních), který byly v předloze pouze naznačený a tady je na nich veskrz postavenej celej příběh. Celkový vyznění díla je ovšem oproti knize poměrně odlišné, zvláště díky tomu, že Hart s Coppolou udělali z Draculy skutečnou postavu s motivacemi, protože jakési "dětské zvíře v pozadí" by v této vizi opravdu nedělalo dobrotu. Na úkor toho, že už se nejedná o příběh několika mužů bojujících proti nestvůře za záchranu své lásky (stručně řečeno), ale o jakýsi nadčasový romantický příběh o Draculovi a Mině, a samozřejmě i na úkor omezené stopáže, bohužel dost vyznívají do prázdna všechny ostatní postavy v čele s Renfieldem, Sewardem a Holmwoodem. Navzdory tomu se ale jedná o neskutečně vtahující film (pokud jste tím správným typem diváka) s neobyčejným vizuálem, skvělýma hereckýma výkonama (ať dělám co dělám, pod jménem Dracula se mi vždy vybaví Gary Oldman), mrazivou hudbou a několika absolutně nezapomenutelnýma scénama z nichž v mých očích bezesporu vévodí úvod a Mínin křest krví. Jsem asi jeden z mála lidí na planetě, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby byl film klidně o hodinu delší. (10.05.2020)

Tak tohle je (pro mě) naprostá modla všech filmů o upírech, a neříkám to jenom proto, že od stříbrných šperků se mi dělá vyrážka:) Od hudby přes výpravu a kameru (Draculův stín...) až po skvělé herecké výkony je tenhle kus dokonalý. Gary Oldman a Anthony Hopkins spolu s Winonou Ryder tvoří naprosto, ale naprosto špičkové obsazení. Tím nějak nesnižuji výkon zbytku ansámblu, protože jak říká okřídlené úsloví, není malých rolí, pouze malých herců. Coppola podává příběh tak precizní formou, že ve chvíli, kdy duše prince Vlada dojde pokoje, jsem i já uronil slzu... jednoduše mistrovské dílo, dokonce si troufám říci, že svojí romantickou rovinou předstihující brilantní, avšak "pouze" suše horrorovou knižní předlohu, kterou jsem měl to potěšení si vychutnat v originále... PS: Love Song For A Vampire je skvost hudební historie. Možná bych to pro zjednodušení mohl postavit takhle - hlas Annie Lennox je skvost hudební historie;) (26.01.2003)

Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. (01.11.2013)

Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula... (10.07.2005)

"Pitvať ju nechcem. Iba jej musím odrezať hlavu a vyrezať srdce." Úchvatné a omračujúce. To boli prvé slová, ktoré mi napadli pri sledovaní tohto úžasného retra za fajnových 40 miliónov. Coppola sa drží Stokerovej knižnej predlohy pietne, takmer akoby adaptoval Bibliu. Nezabúda sa pridržiavať pôsobivých historických reálií (Drakulov príbeh je inšpirovaný kedysi skutočne žijúcim Vladom Tepešom alias Narážačom alias Nabodávačom - rumunským vladárom, milovaným i obávaným, ktorý sem-tam rád obedoval uprostred smrteľného stonania na koly nabodnutých vojnových zajatcov). Zároveň Coppola nenechá ukrivdených ani fanúšikov „obyčajných“ hororov a ponúkne im plné hrste atmosféry, násilia, sexu a gotiky. Upíri nepatria k mojim žánrovým favoritom (tu by som skôr upriamil pozornosť na Mary Shelley, ktorú mal Coppola podobne, ako Draculu, tiež ultimátne sfilmovať, nakoniec sa však uspokojil s produkciou a réžiu prenechal Kennethovi Branaghovi). Napriek tomu dávam pred týmto filmom dole klobúk. Ak na tom budete podobne, odporúčam komiksovú novelu Dracula: Skutočný denník Jonathana Harkera od Radima Kočandrlea z r. 2005, líčiacu podľa mňa najpôsobivejšiu časť románu. (08.12.2007)