Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Karel ŠiktancKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Vladislav Beneš, Michaela Kuklová, Petr Kostka, Jana Hlaváčová, Jana Březinová, Marta Vančurová, Radovan Lukavský, Vlastimil Zavřel, Petr Štěpánek, Věra Kubánková, Petra Hanžlíková-Tišnovská (více)Obsahy(1)
Šimon, řečený Spravedlivý (V. Beneš), jednou spatřil za mrazivým oknem překrásnou, ale smutnou dívku (M. Kuklová), do které se rázem zamiloval a vydal se ji hledat až do končin na okraj světa, kde vládly dvě urozené sestry – Pravda a Lež (J. Březinová a M. Vančurová) – k nerozeznání si podobné. Jenže jak najít dívku, o níž neví ani jak se jmenuje a kde bydlí? A mohou mu Pravda a Lež pomoci, když je Šimon nerozezná? Krásné panovnice Šimonovi kladou překážky, může se jich zeptat na tři otázky a musí poznat, která z nich mluví pravdu. Než se mu ale podaří krásnou dívku zbavit prokletí, čeká ho ještě řada zkoušek… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Klasická televizní pohádka je sice na televizní poměry delší, ale to vůbec nevadí. Kulisy interiérů se vhodně střídají s těmi externími. V pohádce navíc hrají sympatičtí herci a Michaela Kuklová má opět kladnou roli v pohádce, což si párkrát už střihla, ale není to její obvyklá partie. Pohádka pak disponuje sice výpůjčenými motivy i z jiných, ale to tentokrát nevadí. A možná i dospělí si uvědomí, že lež a pravda k sobě mají někdy hrozně blízko. ()
Ať se propadnu, kdysi jsme pohádky uměli. Stejně jako Honajzovi i mně vrtá hlavou osud ostatních prokletých, to se mělo dořešit. Taky bych řekl, že ta falešná Hana, kterou Spravedlivému přivedli na dvorci Pravdy a Lži, byla hezčí než Kuklová. Jinak hezká pohádka, v porevoluční úrovni podobné poměrům na Půlnočním dvorci jedna z nejlepších TV pohádek. ()
Ideální televizní pohádka. Občasné levné kulisy, občasné pěkné exteriéry. Herci sympatičtí, žádná vyloženě hvězdná jména a přece se na to dobře koukalo. Občasné zmatení různých pohádkových motivů, ale alespoň z toho bylo cítit, že nemá žádné klasické kořeny a přesto jsem z toho cítil hned několik pohádek. Největším zklamáním pro mě byly ústřední dvě sestry. Hlavní zábavou pro mě byla babka se svým hluchým potomkem a taky ústřední dvojice s jejich love interests. Nakonec to vše hezky pohádkově dopadlo. Kdybych na tuhle pohádku narazil znovu, asi bych ji znovu dokoukal, a to se cení. ()
Nikoliv čistě interiérová televizní pohádka, která pocitově trvá déle než onu hodinu a čtvrt avizované stopáže, a stále se v ní něco děje. Navíc až na Michaelu Kuklovou, která má tradiční naivní roli, všichni podávají velice dobré herecké výkony a jednotlivé postavy jsou "jako živé" (a pan Lukavský je naprosto lahůdkový). Ono vlastně tak celkově jde o dosti "dospělou" koláž několika pohádkových motivů, nejslabším bodem celé konstrukce je jednoznačně problém s kreslenými dívčími dvojčaty z Reflexu, který je pro změnu z kraje tovaryšů poněkud mdlejšího rozumu. Ale nic není dokonalé, ani totalita, takže jaképak copak. 70% s dost vysokým koeficientem opakovakoukatelnosti. ()
Československá nadmíru povedená televizní pohádka o hledání lásky třeba na konci světa, jež je jasným důkazem, že i krásný a zamilovaný večer se může ráno změnit v zuřivý boj o vlastní čest. Jo a v hlavní roli řekněme průměrný V. Beneš jakožto Šimon, řečený Spravedlivý, dále zaujal P. Kostka, J. Hlaváčová či M. Kuklová. R. Lukavský jako komoří dvou imaginárních bytostí Pravdy (M. Vančurová) a Lži (J. Březinová) byl vynikající. Dále pobavily groteskní postavy služebné N. Divíškové, jež chodila denně kontrolovat totálně vybydlený statek nebo hluchý chasník V. Zavřel ve vycpaném kabátci. V pohádce V. Janečkové, jež nezapomněla do malé role Pána z Půlnočního dvorce obsadit svého elegantního manžela P. Štěpánka, je v podstatě dokázáno, že i naivní hlupec, symbolizovaný v tomto případě Šimonem, neboť jméno své dívky uhodl až třetí pokus, co jej předtím vyslovil, může dojít ke svému štěstí, což je pochopitelně v reálném životě naprosto vyloučeno. ()
Reklama