Kmotr

Díky úžasnému příběhu, podanému s noblesou a (svým způsobem) sympatickým postavám, zahranými špičkovými herci (Marlon Brando je už navždy Vito Corleone, Al Pacino rovněž v životní roli atd.) jsem se dokázal přenést do poválečných let, fandit celé rodině a hnusným krysám Carlovi a Turkovi přát co nejbídnější konec. Kmotr vtrhl do Hollywoodské kinematografie jako uragán a zapříčinil, že film už nebyl takový jako dřív. Dodnes můžeme filmové dějiny dělit na ty "před Kmotrem" a "po Kmotrovi". 100%. (17.03.2009)

Teraz viem, prečo sa nemajú filmy dabovať. Tak, ako rozprával Marlon Brando, by ho nevedel nadabovať nik. S minimálnou mimikou dokazuje , že je pán Herec a na pochybách nikoho nenechá ani Al Pacino. Toto dielo by mohlo byť kľudne natočené i na čierno-biely materiál a neubralo by mu to na kvalitách ani pol percenta. Hudbe je len tam , kde má byť a úplne podčiarkuje celú dejovú líniu. O každej z postáv by sa dali písať stohy papiera, ale bolo by to len nosenie vody do mora ... (27.10.2003)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

Odpočítával jsem dny, kdy před náš dům přijde hromada filmových fanoušků s pochodněma a budou skandovat: " Snad poslední člověk na světě ještě neviděl Kmotra. Na hranici s ním!". Svou zaostalost tímto dnem ukončuji a i já přícházím se svou troškou do mlýna a radou, proč je zrovna tohle dílo tím přelomovým. Inu F.F. Coppola dostal od Boha velký dar. A to, že dokáže sledující lidi napnou čímkoliv, třeba klapáním bot v nemocnici. On s těma lidma chodil spát (v hlavě samozřejmě leželi) a právě proto jsou všichni tak uvěřitelní a celá famílie se vám přisaje k srdci jako klíště. Některé scény mi připoměly i naší rodinu (ne opravdu nejsme vrazi) například ta ve které se celá rodinka fotagrafuje a nakonec zjistí, že vedle nich nestojí ten nejdůležitější a všichni na něj musí čekat. Určitě se divíte, proč dávám jen čtyři hvězdičky. No nebudu vás napínat, je to tím, že Godfather, ač je to nádherný film, nenakopl mě do gulí a možná jsem i čekal víc. Rozhodně vám, ale nebráním shlédnout toto epické dílo, naopak. Teď mě ovšem napadá, kterou roli měla moje oblíbenkyně Sofia Coppola? Musím to zjistit a podívat se na to znova... :D (20.08.2007)

Jedni slintají, další jsou téměř na vrcholu blaženosti a euforie, třetí litují tří hodin života a ohánějí se ostrými výrazy. Najdou se samozřejmě i tací mezi tím vším, kteří zas tolik na větvi nejsou. Mezi takové se řadím. Jsou filmy, jejichž kvality se těžko zpochybňují. Mezi ně Kmotr zajisté patří. Ale jsou filmy, které mezi zásadní mezníky světové kinematografie nepovažuji. Mafiánský opus s vybroušenými hereckými výkony a několika vydařenými scénami. Nelapal jsem po dechu, neměl jsem pocit nedotknutelnosti a nedosažitelnosti. Přepečlivý Francis Ford Coppola sice je, nějaký strhující příběh však nenabízí. Takový Stanley Kubrick by si s ním poradil krapet líp, troufám si tvrdit!! PS: Běda tomu, kdo nelípne pět hvězd!! (29.09.2013)