Kmotr II

Filmy Kmotr (třetí jsem ještě neviděl, takže..) jsou jako olivy. První chutná strašně trpce a říkáte si, že už si snad ani druhou nevezmete. Jenže pak neodoláte a už žvýkáte druhou. Je pořád trpká, ale už vám začíná chutnat a při třetí už tuto pochutinu považujete za drogu. Chcete víc a nemůžete přestat. A přesně takhle to mám s Kmotrem. První díl s Marlonem Brandonem je sice úchvátný, ale prostě mě to neposadilo na zadek. Dvojka je ale přesně to co jsem chtěl vidět. Emoce, hádky, přestřelky, nenávist, pocity úzkosti atd. Nejvíc se mi líbilo prolínání se s dětstvím Vita, to prostě mělo švih a De Niro tomu všemu vévodil (ten jeho hlas byl skvělej). Ovšem přehlednutí Al Pacina akademií byla opravdu ostuda: "Styďte se!". Za nějakou dobu se určitě budu chtít podívat na finální díl a nesmím zapomenout koupit si k němu olivy :D "Pasuji tímto režiséra F.F. Coppolu do královského stavu ! ". (30.08.2007)

Ještě výpravnější, nákladnější a monumentálnější než díl první. Netroufám si však říci, který z nich je kvalitnější. V díle s pořadovým číslem dvě mi však trochu uniká smysl retrospektivní části, kde je divákovi ukazován Vito Corleone (mistrovský výkon De Nira) v mladých letech. Samozřejmě pro upřesnění a detailní popsání historie rodiny Corleonů je to věc pozitivní, avšak díky těmto vložkám je stopáž naprosto gigantická a pokud k tomu připočteme i některé méně záživné pasáže zobrazující současnost, může délka snímku dělat leckterému divákovi problém. Přesto všechno je však Kmotr 2 více než skvělý film, který s neskutečnou pečlivostí popisuje vztahy a obchodní praktiky mafiánských rodin v letech čtyřicátých a padesátých. Coppola zaválel i napodruhé. (25.04.2004)

Jedna z mála výjimek, potvrzující pravidlo o slabším pokračování.. Tohle pokračování je minimálně stejně dobré, jako první díl. Herecké výkony stále na maximální možné úrovni, režie špičková, děj precizně zpracovaný - je jen málo příběhů, kdy se nedá jednoznačně posoudit, zda je lepší kniha, nebo film. (13.08.2002)

Hlavní role se po M.Brandovi zhostil Al Pacino a zvládl ji královsky. Tomuto filmu nechybí nic z předešlého dílu, mafiánská atmosféra čiší z tohoto filmu každým coulem. Většina pokračování nedosahuje kvalit svého předchůdce, první díl nasadil pomyslnou laťku hodně vysoko, takže překonání by bylo už téměř nemožné, druhý díl se celou dobu drží těsně pod ní! Bravo podruhé (02.01.2008)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)