Splašený vlak

Společnost Cannon Films sice proslula jako továrna na brakové sny, ale svého času předznamenala některé z trendů Hollywoodu nového tisíciletí. Jeden z jejích kriticky nejúspěšnějších titulů můžeme označit za předchůdce tendence angažovat na vysokorozpočtové akční projekty tvůrce s výrazným autorským rukopisem a charakterní herce. Sovětský národní umělec a prominentní filmař Andrej Končalovskij toužil pracovat v Hollywoodu a jeho sen mu splnil šéf Cannon Films Menahem Golan. Končalovskij na oplátku byl jediným z řady filmařských velikánů, jimž Cannon financovali autorské projekty, který se ke společnosti opakovaně vracel - celkem pro ně natočil čtyři filmy. "Splašený vlak" odpovídá formátu klasického blockbusteru s třístupňovým konceptem "the book, he hook, the look". Háčkem na diváky bylo právě angažování věhlasného režiséra a skvostné herecké obsazení v čele s Jonem Voightem a mladými talenty Ericem Robertsem a Rebeccou De Mornay. Osobitý look filmu zajistilo situování děje do mrazivé aljašské pustiny i vypjatý reportážní styl snímání. Předlohou pak byl vyhlášený scénář Akiry Kurosawy vycházející z reálné události z roku 1962, kdy se čtveřice spojených lokomotiv vymkla kontrole a řítila se po kolejích státu New York. Končalovský ve spolupráci se scenáristou Paulem Zindelem Kurosavův scénář k přímočarému thrilleru povýšili na napínavé podobenství o svobodě, bestialitě a lidskosti. Byl to také Končalovskij, kdo rozhodl dění přesadit na Aljašku a upřednostnit postavy uprchlých kriminálníků přidáním scén z vězení, které scenáristicky vyšperkoval spisovatel s přímými zkušenostmi z kriminálů s nejtěžší ostrahou Edward Bunker. Dodnes "Splašený vlak" neztratil nic ze své působivosti, významové šíře, ani dravého tempa a napětí. Navíc fascinuje jako vzácný ideální průnik pohlcující podívané s nadstavbou tvůrčího přístupu, který dokáže vydestilovat jeho potenciál dalece přesahující tradiční žánrové kategorie. (03.09.2015)

Když před pár dny běžela v rádiu písnička Runaway Train od Soul Asylum, říkal jsem si, jak by bylo vhod, kdybych si zopakoval dobrodružný film toho stejného jména. Film, při jehož sledování budete bytostně cítit všechny ty omrzliny a železem drcené prsty, přeměňuje běžnou premisu o útěku z vězení v originální „survival movie“ se splašeným obrněným vlakem a pamětihodným maniakálním hereckým výkonem Jona Voighta v hlavní roli. Eric Roberts a Rebecca De Mornay mu zde jen zdatně sekundují. S netradiční režií schopného Andreje Končalovského a původním scénářem od Akiry Kurosawy tento snímek působí v produkci studia Cannon Films jako zjevení. Stylová a mrazivá akce, která zalézá pod nehty. (02.02.2020)

Mzda strachu, kde náklaďáky s nitroglycerinem nahradil nezastavitelný vlak a rozpálenou jihoamerickou krajinu nekonečné sněžné pláně Aljašky (jejíž mrazivost pocítíte na vlastní kůži), s podobně narýsovanými ústředními charaktery (mladý floutek vzhlíží ke staršímu protřelému zločinci, který ho zklame) a jejich vztahem, precizně odehranými duem Voight-Roberts. Napínavé, dojemné, atmosférické a ten mráz skoro sami cítíte. Nejlepší vlakový film. (05.01.2011)

Krutá jízda v čele s nehorázně drsným Jonem Voightem a zřejmě v životní formě hrajícím Ericem Robertsem. Když sem tak tady na něj koukal, tak se člověk jenom diví, jak moh pak točit takový sračky. Samotnej příběh je dost jednoduchej, ale za to dokonale napínavej a strhující a hudba naprosto skvělá a všechno to ještě podporujou výborný zvukový efekty. Tuhle adrenalinem nabitou spanílou jízdu sem si fakt užil, nicméně až úplnej konec, kdy příběh nabere neskutečný obrátky, mě dokázal přesvědčit, že si to 5* zaslouží. (23.12.2007)

Výborný thriller se skvělou beznadějnou atmosférou. Příběh je jednoduchý a přesto ve své podstatě geniální: Nechat uhánět vlak s dvěma uprchlými trestanci, bez možnosti zastavení Aljašskou pustinou. Šílenec Manny patří k tomu nejlepšímu co Jon Voight kdy hrál a Eric Roberts podává svůj životní výkon (nominace na Oskara). A ještě ten konec... (11.11.2006)