Splašený vlak

Krutá jízda v čele s nehorázně drsným Jonem Voightem a zřejmě v životní formě hrajícím Ericem Robertsem. Když sem tak tady na něj koukal, tak se člověk jenom diví, jak moh pak točit takový sračky. Samotnej příběh je dost jednoduchej, ale za to dokonale napínavej a strhující a hudba naprosto skvělá a všechno to ještě podporujou výborný zvukový efekty. Tuhle adrenalinem nabitou spanílou jízdu sem si fakt užil, nicméně až úplnej konec, kdy příběh nabere neskutečný obrátky, mě dokázal přesvědčit, že si to 5* zaslouží. (23.12.2007)

Hybridní vlak složený ze čtyř těžkotonážních lokomotiv si to jako šíp žene ledovou a zasněženou aljašskou pahorkatinou. Trevor Jones k záběrům svištícího monstra připojil tíživou hudbu a o mrazivou atmosféru, která leze až k lůžkám nehtů, je tak postaráno. A v útrobách vlaku sledujeme příběh a vývoj dvou uprchlíků, dvou skvěle napsaných a stejně tak zahraných postav. Škoda tolika afektovaných hlav v řídícím centru. S blížícím se finále začíná více sněžit, obloha se zatahuje, železnici zatraktivňují tunely, vyslovují se nezapomenutelné věty, provádějí nečekané činy a kumulují se těžké pocity. A tam v dáli kolej slepě končí, stále hustě sněží a mráz štípe do tváře jako tisíc jehliček... nezapomenutelný závěr. (21.11.2009)

Entré velmi slibné. Sugestivní vykreslení nálady v přísně střežené věznici na prostoru několika málo minut zkazí až trapně snadný útěk do pekelně chladné okolní pustiny. Jenže všeho moc škodí, i svobody, reprezentované plně rozjetým vlakem bez strojvůdce. Dva chlápci s policii v patách v nezastavitelném vlaku. Dokázal by z toho někdo vykřesat kvalitní příběh o rozsahu více než hodinovém? Snad... Akira Kurosawa? Zní to bizarně, ale tento velikán japonské kinematografie skutečně jistý podíl na výsledném scénáři má. I díky němu není Splašený vlak pouze (a vlastně vůbec) akčním filmem, nýbrž hlavně psychologickým dramatem o divoké jízdě za nejistou budoucností, jenž vrcholí skutečně bravurní scénou, která „vám dá křídla“ nebo něco v tom smyslu. Režie ale má své slabé chvilky. Například snaha o propašování laciné akční hudby dost narušuje pracně budovanou tísnivou atmosféru, podpořenou rovněž slušným hereckým výkonem Robertse a excelentního Voighta. Film se ve snaze o vyhovět mainstreamové i okrajové části diváctva láme do dvou nesourodých celků. Jeden překvapuje logickým chováním dobře napsaných postav a ten druhý zaráží množstvím typických klišé i patetickými výlevy emocí. Stále před sebou však máme mimořádný multinárodnostní „útěkový“ film řadící se v žánru k tomu lepšímu. 80% Zajímavé komentáře: Visáč, sud, spable (18.05.2006)

Společnost Cannon Films sice proslula jako továrna na brakové sny, ale svého času předznamenala některé z trendů Hollywoodu nového tisíciletí. Jeden z jejích kriticky nejúspěšnějších titulů můžeme označit za předchůdce tendence angažovat na vysokorozpočtové akční projekty tvůrce s výrazným autorským rukopisem a charakterní herce. Sovětský národní umělec a prominentní filmař Andrej Končalovskij toužil pracovat v Hollywoodu a jeho sen mu splnil šéf Cannon Films Menahem Golan. Končalovskij na oplátku byl jediným z řady filmařských velikánů, jimž Cannon financovali autorské projekty, který se ke společnosti opakovaně vracel - celkem pro ně natočil čtyři filmy. "Splašený vlak" odpovídá formátu klasického blockbusteru s třístupňovým konceptem "the book, he hook, the look". Háčkem na diváky bylo právě angažování věhlasného režiséra a skvostné herecké obsazení v čele s Jonem Voightem a mladými talenty Ericem Robertsem a Rebeccou De Mornay. Osobitý look filmu zajistilo situování děje do mrazivé aljašské pustiny i vypjatý reportážní styl snímání. Předlohou pak byl vyhlášený scénář Akiry Kurosawy vycházející z reálné události z roku 1962, kdy se čtveřice spojených lokomotiv vymkla kontrole a řítila se po kolejích státu New York. Končalovský ve spolupráci se scenáristou Paulem Zindelem Kurosavův scénář k přímočarému thrilleru povýšili na napínavé podobenství o svobodě, bestialitě a lidskosti. Byl to také Končalovskij, kdo rozhodl dění přesadit na Aljašku a upřednostnit postavy uprchlých kriminálníků přidáním scén z vězení, které scenáristicky vyšperkoval spisovatel s přímými zkušenostmi z kriminálů s nejtěžší ostrahou Edward Bunker. Dodnes "Splašený vlak" neztratil nic ze své působivosti, významové šíře, ani dravého tempa a napětí. Navíc fascinuje jako vzácný ideální průnik pohlcující podívané s nadstavbou tvůrčího přístupu, který dokáže vydestilovat jeho potenciál dalece přesahující tradiční žánrové kategorie. (03.09.2015)

Typická osmdesátková jízda, jak ji mám rád. Syrové, mrazivé, neutěšené. Chladný, odevzdaný se osudu, a přesto bojující Voight a v holportu s ním Roberts, co je na zabití. Protřelost životem versus naivita mládí. Boxerský ring a potyčka okolo, kdy dojde i na střeva ven. Vynikající kamera doprovázená působivou hudbou sviští společně s vlakem vražednou rychlostí 130 km za hodinu. Bílé pláně, hory, tunely. Naháněčka vrtulníkem nepostrádala adrenalin. Nefanděte zločincům, když ředitel věznice je megablb. Úplně jsem cítil ten ledem pokrytý povrch lokomotivy, když po něm odsouzenci střídavě šplhali. I po letech, bez omračujících počítačových efektů, výborná podívaná. Jeden by nevěřil, co se všechno dá vymyslet s rozjetým vlakem a zoufalým triem na palubě. (28.07.2020)