Boj o oheň

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

1, Boj o ááátrr je jeden z "troch slávnych Annaudových filmov z 80. rokov", teda stopercentný zážitok; 2, Ron Perlman je najpresvedčivejší pračlovek v dejinách filmu; 3, Jean-Jacqueasove kobercami polepené slony a levice s prilepenými "šabľovými" tesákmi sú stále omnoho presvedčivejšie než Rolandove digitálne variáce na Manfreda a Diega. Výborná vec, hoci znalci prehistórie by určite namietali - napr. nie je dôvod, aby pračlovek začal zhnusene vypľúvať mäso, keď nájde v pahrebe ľudskú lebku - kanibalizmus bol v tých časoch niečo absolútne bežné a normálne... (20.09.2007)

Před 80000 lety přežívalo lidstvo na obrovských nezmapovaných územích a záviselo na držení ohně. Pro pravěkého člověka byl oheň obrovskou záhadou, protože neznal tajemství jeho výroby. Oheň byl získáván z přírody a udržován při životě. Schován před deštěm, chráněn před větrem... Oheň byl symbolem síly a vůle k přežití, protože sloužil nejen k opékání ulovené kořisti ale i k ochraně před hrozivým chladem zimy a dotíravosti divoké zvěře. Oheň s jeho životodárnou silou byl základem pravěkých společností. Ten kdo měl oheň, přežil. (07.12.2021)

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné. (08.09.2007)

Zatím poprvé a naposled jsem viděl takhle dobře udělaný pravěký film. Režisér si sice nehraje na nějakou věrnou antropologickou rekonstrukci, ale jen k dobru věci. To, že se zde stýkají lidé (pravěké tlupy) na různé vývojové úrovni, nemůže vadit. Narozdíl od českých štorchovských pokusů se zde šlo cestou co největšího přiblížení pravěkého člověka, tak jak skutečně asi žil, vypadal, jaké měl zvyky, dovednosti či myšlení. Tito pralidé tedy nemluví. Aspoň my jim nerozumíme a oni se dorozumívají pouze gesty a skřeky. Všude sálá primitivismus, ale primitivismus krásný, pro nás romantický (zejména doma v teple). Vidíme, že víno, ženy, zpěv v pravěku existovalo jen v trochu modifikované formě: žrádlo, ženy, oheň. Oheň to je síla, kdo ho má, je pánem. Zároveň i zde však platí štorchovská pravda: ráno nikdo neví, bude - li večer živ. Záměrně srovnávám se Štorchem. Přestože jsou jeho knihy, co se historicko-archeologické věrohodnosti, na to dost bledě, přesto v sobě skrývají nejedno kouzlo, které přitáhne spoustu lidí k zájmu o prehistorii. A proto bych byl rád, kdyby se někdy natočili Lovci mamutů trochu "annaudovsky". ... Krásná kamera, nádherná příroda, úžasné herecké výkony, co víc chtít. Maximální spokojenost, v rámci žánru neoddiskutovatelných 100%. (27.01.2010)