Boj o oheň

Naposledy videné ešte na základne vo video miestnosti počas etiky myslím. V onom čase som sa na to pozeral s otvorenými ústami a neskutočným obdivom. Celkovo ma táto tematika dosť berie, a preto si musím dať čoskoro repete. Francúz Annaud má v talóne niekoľko veľmi vydarených kúskov. Toto je jeden z nich. (20.03.2008)

Zatím poprvé a naposled jsem viděl takhle dobře udělaný pravěký film. Režisér si sice nehraje na nějakou věrnou antropologickou rekonstrukci, ale jen k dobru věci. To, že se zde stýkají lidé (pravěké tlupy) na různé vývojové úrovni, nemůže vadit. Narozdíl od českých štorchovských pokusů se zde šlo cestou co největšího přiblížení pravěkého člověka, tak jak skutečně asi žil, vypadal, jaké měl zvyky, dovednosti či myšlení. Tito pralidé tedy nemluví. Aspoň my jim nerozumíme a oni se dorozumívají pouze gesty a skřeky. Všude sálá primitivismus, ale primitivismus krásný, pro nás romantický (zejména doma v teple). Vidíme, že víno, ženy, zpěv v pravěku existovalo jen v trochu modifikované formě: žrádlo, ženy, oheň. Oheň to je síla, kdo ho má, je pánem. Zároveň i zde však platí štorchovská pravda: ráno nikdo neví, bude - li večer živ. Záměrně srovnávám se Štorchem. Přestože jsou jeho knihy, co se historicko-archeologické věrohodnosti, na to dost bledě, přesto v sobě skrývají nejedno kouzlo, které přitáhne spoustu lidí k zájmu o prehistorii. A proto bych byl rád, kdyby se někdy natočili Lovci mamutů trochu "annaudovsky". ... Krásná kamera, nádherná příroda, úžasné herecké výkony, co víc chtít. Maximální spokojenost, v rámci žánru neoddiskutovatelných 100%. (27.01.2010)

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)

Jsou prostě témata a subžánry, které mě obecně míjí natolik, že můžou být kolikrát zpracovány velmi kvalitně a k danému filmu si nenajdu cestu. Snažil jsem se a spočátku mě atmosféra fantaskně laděného světa neandrtálců v pravěku nebývale pohltila, líbily se mi přírodní scenérie a scény se živými zvířaty (nejvíce ta s útokem dvou lvů a záchranou v podobě několika hodin na stromě), za nezapomenutelnou bych označil opakovanou scénu se zakládáním ohně a zapůsobil na mě i závěr. Ale jinak ten můj počáteční zájem o pravěké běsnění plné pazvuků, vzájemných útoků a znásilnění postupně začal upadat, naděje na silný osobitý zážitek pohasínala a později jsem se už jen bezmocně prokousával nataženým, často i jednotvárným příběhem a začal vyčkávat na vysvobození z toho šíleného procitnutí. Podobně, jako na mě legendární Planeta opic zapůsobila před časem spíše jako úsměvná a časem prošlá báchorka, nedokázal jsem tvůrcům příliš sežrat ani tuhle hru na pračlověky, v níž se naturalisticky nechutné scény střídaly s výjevy, u jakých jsem nabýval dojem nepovedené komedie. [45%] (04.11.2022)

Annaudova vize pravěku je taková, jaký s největší pravděpodobností byl, drsná, neučesaná, nekompromisní a krutá. Jeho precizní režie, společně s prací maximálně soustředěných herců, kteří si místo slov museli vystačit pouze se základními zvukovými a výrazovými prostředky, vytvářejí naprosto jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru, ve které se kromě jednoduchého děje najde místo i pro pár odlehčujících momentů, přes několik poeticky laděných sekvencí až k naprosto fascinujícím zážitkům mezi něž je třeba rozhodně započítat setkání se stádem mamutů. Nezvyklý, ale o to více působivý divácký zážitek! (22.10.2006)