Boj o oheň

Film už sice notně zestárl, což se týká třeba Sardeho hudby, ale stále jde o nejlepší film z doby, kdy člověk sotva dospěl k přídomku sapiens. Primitivní nástroje, kostýmy i samotní protagonisté, hrdelní zvuky a skřeky coby předchůdci složitějšího jazyka, jednoduchý příběh, ve kterém šlo z pohledu jeho hrdinů o všechno. Mamuti sice vypadají hůře, než to předvedl o čtvrt století dříve Karel Zeman, ale jinak je vše v pořádku (70%). (23.03.2015)

Základní lidské emoce, vzorce chvání a hodnoty v krystalickém příběhu. Lidský druh nezatížený kulturou, náboženstvím, filosofií a mnoha dalšémi výdobytky pozdější civilizace je nám přesto tak podobný... Boj o oheň - zrcadlo naší přirozenosti a prapodstaty působící skrze film, jeden z největších výdobytků po všech stránkách vyvinutého homo sapiens sapiens. (25.04.2006)

Boj o oheň aneb Jak hloupý neandrtálec k chytré nevěstě přišel. Annaud mě znovu přesvědčil, že jeho hlavní síla je v tom, jak krásně umí malovat na filmové plátno. Příběhu a postavám jsem moc nevěřil, ani Annaudově pokusu o nějakou nadčasovou výpověď stylem "pravěk v kostce". Její historická hodnota je navíc značně nejistá, stejně tak jako filmová výpověď (např. značně křečovité roubování jakýchsi nám srozumitelných sociálních vazeb a vztahů). Ale kouká se na to celkem hezky a znovu jsem si potvrdil, že Ron Pearlman má fakt držku, kterou neskolí opravdu žádná maska. (24.05.2006)

Nedá mi to a trochu si do filmu rýpnu, neandrtálci BYLI SCHOPNI PLNĚ ARTIKULOVANÉ ŘEČI (např. podle nálezu jazylky z hrobu neandrtálce z Kebary)!!! Annaudova vize je plně poplatná době, tudíž dnes úplně zastaralá, to však nic nemění na tom, že film je to dobrý. Opravím i uživatele monolog - neandrtálci byli schopni abstraktního uvažování - např. nádherné pěstní klíny by se daly označit za umění, ne jen neutilitární projev. A citové pohnutky jistě také cítili, na lokalitě Šanidár I byl nalezen hrob muže, který byl několikanásobně postižený, sám o sobě by nepřežil a pro tlupu byl jistě přítěží, přesto díky pomoci bližních přežil, tudíž citová pouta mezi členy existovala. Takže to jen tak na okraj. Z filmu se mi občas udělalo nevolno, ale to není výtka, Annaud zkrátka natočil geniální verzi pravěku. I bez scénáře perfektně pospojoval scény. Tak mě napadá, že tohle je konečně film, ke keterému není třeba shánět kvalitní titulky :-) A druhá myšlenka, když se rozhlédnete kolem sebe, tak australopitékové jednoznačně přežili dodnes! (06.05.2011)

Z toho, co znám, je to nejlepší Annaudův film. Obraz je pochopitelně úžasný. Snad protože se tu nemluví, nedá si příběhu nic vytnout (narozdíl od Jména růže, či Sedmi let v Tibetu). Tohle je odvažný experiment od režiséra, který přes své ambice točí většinou jen průměrné film. Myslím, že zde ukázal v čem je jeho síla a bylo by vhodné, aby se z toho nejlépe sám poučil. (24.03.2004)