Boj o oheň

Perlman a McGill zapadají svými zjevy maximálně do rolí pravěkých lidí. Přesto, že se ve filmu toho tolik neodehrává a mnoho motivů se opakuje., tak je film příkladem, že v jednoduchosti se skrývá krása. Hodně autentická a zábavná podívaná, kdy lze odpustit pár výmyslů a technických nedokonalostí......7/10 (03.07.2017)

Jean- Jacques Annaud je experimentátor. Každý svým dílem zkouší něco nového, nové postupy a nové příběhy. Drží si již mnoho let velmi vysokou úroveň hlavně díky svému stylu, který je čistý a vizuálně podmanivý. Boj o oheň je pro diváka docela těžkým filmem hlavně pro udržení pozornosti. Celých 100 minut sledovat skupinu nebo pár neandrtálců, kteří mají daleko ke gestikulaci natož k řeči, jak putují pro oheň do vzdálených lovišť. Nestáčí krásná kamera pro diváka, který bude pravděpodobně usínat nudou. Přesto všechno je Boj o oheň filmem, který by měl každý vidět, protože tohle téma asi už nikdo nikdy nenatočí. (02.09.2007)

1, Boj o ááátrr je jeden z "troch slávnych Annaudových filmov z 80. rokov", teda stopercentný zážitok; 2, Ron Perlman je najpresvedčivejší pračlovek v dejinách filmu; 3, Jean-Jacqueasove kobercami polepené slony a levice s prilepenými "šabľovými" tesákmi sú stále omnoho presvedčivejšie než Rolandove digitálne variáce na Manfreda a Diega. Výborná vec, hoci znalci prehistórie by určite namietali - napr. nie je dôvod, aby pračlovek začal zhnusene vypľúvať mäso, keď nájde v pahrebe ľudskú lebku - kanibalizmus bol v tých časoch niečo absolútne bežné a normálne... (20.09.2007)

Film už sice notně zestárl, což se týká třeba Sardeho hudby, ale stále jde o nejlepší film z doby, kdy člověk sotva dospěl k přídomku sapiens. Primitivní nástroje, kostýmy i samotní protagonisté, hrdelní zvuky a skřeky coby předchůdci složitějšího jazyka, jednoduchý příběh, ve kterém šlo z pohledu jeho hrdinů o všechno. Mamuti sice vypadají hůře, než to předvedl o čtvrt století dříve Karel Zeman, ale jinak je vše v pořádku (70%). (23.03.2015)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)