Boj o oheň

Strhující sugestivní dílo. Kamera zachycuje obrazy čisté krajiny, kde se prohánějí stáda zvěře, kočkovité šelmy a mamuti (ti jen mávají choboty :) ). Masky jsou k nerozeznání od modelů pralidí a herecké nadání představitelů je takové, že bychom je nepoznali snad ani jak opice (pochvala). Hudba dodává potřebné citové a dramatické podkreslení a jen umocňuje atmosféru snímku. K tomu ono humanistické vyznění. Veledílo se vším všudy. 95% (06.01.2008)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Naposledy videné ešte na základne vo video miestnosti počas etiky myslím. V onom čase som sa na to pozeral s otvorenými ústami a neskutočným obdivom. Celkovo ma táto tematika dosť berie, a preto si musím dať čoskoro repete. Francúz Annaud má v talóne niekoľko veľmi vydarených kúskov. Toto je jeden z nich. (20.03.2008)

Those who possessed fire, possessed life. I přes vědomé historické lapsy je to beze srandy nejuvěřitelněji vyobrazený pravěk, co jsem na plátně viděl. Jednoduchá zápletka beze slov v krásných exteriérech a herci, kteří z kontextu věci hrají především rukama, nohama a mimikou. I přes chybějící dialogy srozumitelné, občas dost vtipné a zároveň do jisté míry poetické a hezky vypointované. A především co do vizuálního pojetí neodolatelně syrové a neučesané přesně tak, jak by si to divák v pravěku představoval. Do role neandrtálce si neumím představit nikoho lepšího než Rona Perlmana, to je fakt role šitá na míru. (07.05.2023)

Filmový zážitek, který si nezažijete na plátně mockrát. Přece jen, je to experimentální film, ale zároveň je to film, který chce vyprávět nějaký základní příběh a také chce ukázat, jak moc jsme kdysi měli k přírodě a zvířatům. Jako kdyby to byl jiný druh, jako kdybychom na tohle dávno zapomněli. Je to škoda. Annaud ale natočil výborný film. (21.05.2017)