Návrat domů

Skvělý film, nahlížející kriticky vietnamskou válku skrze ochrnutého veterána a zároveň zdravého vojáka přímo ve Vietnamu, který po prvotním nadšení, s jakým do války šel, zjišťuje, že vše je poněkud jinak. Výborně zahrané a zrežírované, a to i do takového detailu, že onen ochrnutý nechtěl mít při sexu zhasnuto, protože by z toho nic moc neměl. To se musí ocenit. (08.09.2010)

Silné drama nečekané lásky manželky ve vietnamské válce bojujícího vojáka k paraplegikovi - veteránovi z Vietnamu. Není to film válečný, žádnou válečnou scénu zde najít nelze, ale film psychologický o vyrovnávání se s traumaty dvou válkou zničených mužů. Trauma z válečných hrůz, trauma z postižení, trauma z odjezdu manžela, z nevěry a trauma z návratu domů k nevěrné ženě. Film více pro ženy než pro muže. Kvalitně vybraná hudba - např. loučení při odjezdu do války s Hey Jude. Trailer: http://www.csfd.cz/film/16506-navrat-domu-coming-home/videa/ (01.02.2010)

Vietnam jinak. Místo kousavého burácení M16 uprostřed krví a potem zbrocené džungle – těžká depresivní deka dopadnuvší na pár „mladých a poznamenaných“. Zprvu silní a odhodlaní zde postupně čelí nepříjemnému vlasteneckému vystřízlivění, které se pomalu mění v traumatickou podpásovku, která nepřestává bolet. Válka je tu těžkou a rezavou koulí na noze, která o sobě dává permanentně vědět i pod nánosem relativně bezpečné civilní každodennosti. I v takové době však osud dokáže propašovat do života frustrovaných lidských bytostí nečekanou a intenzivní dávku vzájemného citu a porozumění… Tleskám Halu Ashbymu a zejména hercům, kteří (namísto líbivého předvádění) skutečně hrají. A ten !soundtrack! – ne nadarmo se říká oldies but goldies. (03.04.2009)

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Film vznikl ve stejném roce jako můj oblíbený Lovec jelenů. Obojí je sice z Vietnamu, ale pokaždé jinak. Návrat domů je film o válce bez války. Těžce psychologické drama jde až na kost všem osudům postižených lidí a kruté neochotě státu veřejně zaujmout postoj. Film lemuje vynikající soundtrack s největšími hity šedesátek od Beatles po Rolling Stones a hlavně vynikající herecké výkony. Voight i Fonda excelují, oba získali své Oscary zaslouženě. Společně s Půlnočním kovbojem je tohle nejlepší Voightův film. V závěru potom předvádí výborný výkon i Bruce Dern, který ale přece jen zaostává (a asi zaslouženě prohrál Oscara s Walkenem). Režie už mi nepřijde tak precizní, místy jsou tam taková lehce hluchá místa, proto dávám velmi solidní a lepší čtyři hvězdy, procentuelně 80%. (01.02.2010)