Hooligans

Dosti silné drama kde exceluje Elijah Wood ukazujici, ze umi hrat i neco jineho, nez jen pritepleneho skritka. Pribeh nas privadi Anglie, kde zuri valky mezi kladivari a ostatnimi "fan fotbal kluby". Alkohol tady tece proudem, krev je vsude a rvacky jsou na dennim poradku. Tenhle pristup docela odsuzuji, protoze jsem zapaleny fobtalo fanousek, ale jako film je to velice obstojne, v nekterych momentech by se dala atmosfera krajet na kousky. 7/10 (13.07.2006)

Dalsi z rady filmu, ktere se snazi americkemu publiku priblizit neco, cemu nerozumi. Nezavisla produkce? Mozna ,ale "nezavisle" tento film rozhodne natoceny neni a ani zde vymodelovani rowdies, jenz jiste maji predlohy v realnem svete, nejsou zcela reprezentativnimi vzorky a nedokazi psotihnout tak komplexni a slozitou problematiku, jakymi fotbalovi radikani fanousci jsou. Tak rozsahle tema by si zalouzilo spise tak 3hodinovy dokument od BBC a ne Elijaha Wooda, ktery si uvedomi, ze "telo neni z porcelanu". A taktez nechapu komentare nekterych navstevniku tohoto webu, kteri odsuzuji udajne sladkobolny zaver. Ti si asi neuvedomuji, ze vetsina prumernych obyvatel potrebuje jasne a kratke ponauceni na konci, aby si mohla odnest to, co autori zamysleli. Pro ne prosim tolerujme tyto nutnosti, je nutne vyvest si z filmu nejake myslenky a zavery, ale ne kazdy tento "dar" ma... (19.02.2006)

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 % (02.01.2009)

Dlouho jsem tuhle uřvanou partičku odkládal, každopádně teď vím, že to byla chyba. Když se totiž divák oprostí od toho, že jde o lidi, kteří mají naprosto jinou filosofii než já a veškeré problémy řeší mnohdy bezhlavě pěstmi, tak drásavá a intenzivní atmosféra filmu si mě ale získala. Je třeba si zároveň uvědomit, že Hooligans nejsou filmem o násilí, ale o přehodnocování životních postojů, sounáležitosti, vztazích, přátelství.. Student žurnalistiky nedobrovolně končí na Harvardu, sedne do letadla a zamíří za sestrou do Londýna. Tam zjistí, jakým způsobem se dá také prožívat fotbalové šílenství. Projde několika krvavými bitkami a šokujícími situacemi, aby pochopil, že tyhle vlny opojení mohou mít dost fatální následky. Německá režisérka Lexi Alexander dobře zvolila pohled na fotbalové běsnění člověkem zvenčí, který o samotné hře příliš netuší a kterého začne pokřivená morálka silně pohlcovat. Proto je naprosto trefné, že ústřední roli získal chlapecký kukuč a antirváč Elijaha Wooda. I k ostatním hercům nemám výhrady, jiní vypadají skutečně děsivě (třeba boss bandy konkurenčního Millwallu). Ambice snímku každopádně trochu strhává přehnaná patetičnost, nepříliš důvěryhodné zvraty a vážnost některých dialogů. A taky ten závěrečný dovětek.. Ale jinak velké překvapení a výborné pocity po projekci. 80% (23.10.2011)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)