O princezně se zlatým lukem

Česká televizní pohádka vyprávějící o princezně Jeleně (pohledná P. Vitázková), která má špatné zkušenosti s muži, a proto je vůči nim nepřátelská a odmítá se vdávat. Naonec podlehne nabídkám prince Vladana a slíbí, že si vezme toho, kdo ji porazí v její oblíbené lukostřelbě, neboť v této disciplině se cítí neporazitelná. Do jejího království zavítají dva potulní muzikanti (R. Vojtek a I. Ondříček), první z nich se zamiluje do královské podčeší (neboli ochutnávačky nápojů) Štěpány v podání J. Čvančarové a druhý, z něhož se vyklube onen princ Vladan, se sbližuje se samotnou princeznou. Princ Vladan se vyznačoval vysokou postavou a dlouhými neupravenými vlasy s nehezky vyhlížející pokrývkou hlavy, avšak herecky mě pan I. Ondříček zaujal zřejmě nejvíc ze všech účinkujících v této pohádce. Záporné postavy představovala nepřátelská skupina složená z bývalých ministrů J. Apolenáře a E. Parduse usilujících o návrat na jejich bývalé posty a proradné šenkýřky P. Jungmanové, kteří se snažili překazit princezně její souboj s princem Vladanem. Domnívám se, že u tohoto filmového díla byla první polovina lepší než druhá, neboť v závěru pohádky jsem zaznamenal jisté nesrovnalosti v ději, což mělo na celkové hodnocení určitý vliv. Nepatrnou roli hospodského, v jehož lokále trávili veškerý čas propuštění ministři plánující státní převrat, jenž měl spočívat v omámení princezny během jejího duelu s I. Ondříčkem, ztvárnil Z. Junák. Pohádce R. Tesáčka tak uděluji průměrné hodnocení, což je na podobný televizní typ pohádek v novém tisíciletí slušný výsledek. (09.09.2023)

Normálně bych dala čtyři *, ale vzhledem k podhodnocenosti této pohádky se přikláním k vyššímu hodnocení. Pavla Ptáčková-Vitázková už ozdobila svým půvabem jednu pohádku o emancipované princezně - a sice pohádku O Princezně z Rimini (1999). Tyhle pohádky toho mají společného víc - obě jsou zabaleny do renesančního hávu (dokonce se několikery šaty vyskytují v obou těchto pohádkách), obě jsou o lásce, převlecích, obě kombinují exteriéry s vhodně vybranými interiéry a obě jsou postaveny na dialozích spíše než na převratné akci nebo kouzlech. Autorkou scénářů obou pohádek je Jana Knitlová. Bohužel, pohádka O princezně se zlatým lukem má slabší scénář než její předchůdkyně. Postavy několikrát opakují to, co divákům musí být už dávno jasné a nejhůř to schytala princezna Jelena, která neustále opakuje "říkával strýc", takže i ti nejmenší už nedočkavě čekají, kdy se záhadný strýček objeví na scéně. Pavla Ptáčková je talentovaná a krásná herečka, ale i ti nejlepší působí prkenně, když se jim do úst vkládají tak šroubované promluvy. Výborný je i zbytek obsazení - hlavně Igor Ondříček jako Dan, vtipná dvojka ministrů Apolenář-Pardus či živelná Petra Jungmanová. Vojtek s Čvančou příjemní, ale neoslní. Hodně špatně zvolený byl herec Jiří Horký do role strýce Lubora. Jako mentora prince i princezny méli vybrat někoho důstojného a věrohodného, Horký nepředstavuje ani jedno (mohli obsadit třeba pana Brzobohatého, který si podobnou roli střihl už ve zmiňované Princezně z Rimini...). Skvělá hudba a krásné ,,vlezlé" písničky (hudba: Karel Cón, texty: Arnošt Goldflam). Neoznačila bych tuhle pohádku jako vysloveně moralizující - nějaké to moudro se přece skrývá v každé pohádce - a smyslem téhle bylo zejména neuzavírat své srdce lásce a to přece není taková hrůza. Suma sumárum: Pohádka, která by sice mohla mít lepší dialogy, ale díky nosné myšlence, skvělým hercům a krásné výpravě se řadí k tomu lepšímu, co v rámci českých TV pohádek vzniklo po roce 2000. (25.05.2012)

Princezna která se nechce nikdy vdávat, o životě nic neví, ale má to od maminky. WTF? No hlavně že chlastá. :D Pohádku to vidělo z vlaku a já si marně lámu hlavu nad smyslem, ale zřejmě žádný není. Princezna se nechová ani jako žena, ani jako muž, natož jako princezna z pohádky. Možná pár feministek zaplesá, ale děti na to koukali a nechápali. Děj trapný, chování herců je tak amatérské, že bych je ani za herce nepovažoval. Vzhledem k tomu, kdo psal scénář, tak se divím používanému výrazivu. Ono to není ani roztomilé ani vtipné. Jednu hvězdičku za snahu a být režisérem, tak se za takovouto "pohádku" stydím. Pochybuju, že ji hrdě ukazuje svým dětem. (10.02.2015)

Viděla jsem na dva kusy po dlouhé době, to je mínus, jednou si to dám celé. Nevím, kdo do toho tahá gender, archetyp nezkrocené silné a tvrdé princezny existuje odpradávna a to, že i takovouto chlasnou a uzavřenou duši otevře láska (čili laskavá a milující duše) se také ví už dávno a bylo mnohokrát ztvárněno. Tahle podoba je ve své kategorii dost povedená, nejslilnější stránka jsou podle mě hudba a kostýmy..no a Igor, to je fakt krásnej chlap. Texty dělal A.Goldflam a jsou opravdu pěkné, jemné, nekýčovité. Podobenství o verších a hledání písní a veršů všude kolem nás je pro vnímavější lidi velmi inspirativní a nápomocné při čím dál těžším hledání krásy kolem nás i v sobě (navzájem). Takže i proto dávám 4 hvězdy. (v reálu cca 3,7). (08.10.2019)

Velmi slabé po stránce obsahové i formální. Herci se vůbec nechovají pohádkově a přiměřeně stavu postav, které mají představovat; ze všeho doslova čiší současná demoliberální mentalita. Snad nejmarkantněji je to zřetelné u princezny Jeleny, kterou „hraje“ Pavla Ptáčková a rytíře Dana ( Igor Ondříček). Tato rádoby pohádka R. Tesáčka z tvůrčí skupiny Pavla Aujezdského patří i tentokrát mezi nejslabší. (04.05.2008)