O princezně se zlatým lukem

Nechápu tu vlnu kritiky. Zdá se mi, že spousta lidí si neuvědomuje na jakou cílovou skupinu jsou pohádky prioritně zaměřeny. Musím souhlasit, že některé pohádkové výtvory jsou děs běs, převažuje kvantita na úkor kvality, ale tak je to dnes téměř všude. Toto dílo bych ale do odpadu ani podprůměru rozhodně nezařadila. Má to příběh, různé charaktery, dobro a zlo (druhé jmenované v umírněnější o to však dnes rozšířenější podobě), také zde kritizované poučení, které však do pohádky jaksi patří a k tomu jako bonus příjemné pohádkové písničky a hudbu. Umíte to lépe? Tak přestaňte kritizovat a ukažte se. Vždyť v dnešní době může napsat dobrý scénář opravdu každý! (08.05.2015)

Jako není to úplně špatné,až na to, že je zde přepísničkováno, a to fakt až moc (btw, texty písniček psal Arnot Goldflam). Jinak je fajn vidět brněnské herce, než prorazili v Práglu nebo reklamě na pohádkové úvěry (ha ha, protimluv). Příběh se mi líbil, byl docela slušně promyšlený, i když Petře Jungmannové jsem přál lepší osud. Hezká krajina, dobrá kamera a výprava a velmi pěkný hostinec, kde se část děje odehrává, tam bych hned zašel. (13.04.2020)

Mně připadá, že tenhle film by se spíše hodil do kategorie Romantická komedie, nebo alespoň Pohádka, Romantická komedie. Pohádkového v něm vlastně není nic a malým dětem bych ho asi nepustila. Jako na romantickou komedii se na ni ale čas od času ráda podívám. Především kvůli pohodové, skoro rodinné atmosféře (je vidět, že herci se mezi sebou dobře znají a jsou sehraní), zajímavému ději a krásným kostýmům vedlejších postav. (22.04.2011)

Feministická science fiction doplněna snahou o muzikál s nesedícími hlasy a mizernými výkony. Dokonce je možné, že jsem takový český skvost viděla hned několikrát - bohužel. Osvěžit si paměť není nikdy špatný nápad a nyní se mi to vyplatilo dvojnásob. Nyní si více vážím dobrých filmů a dobře zpracovaných pohádek. Herecká stránka věci kromě nevýrazné role Jitky Čvančarové stála příkladem nejhoršího kalibru. Smutné a přeci paradoxně vypovídající o celistvé české pohádkové tvorbě pro neumětele a nevzdělance. (26.11.2012)

Hvězdička za to, že to je v podstatě schizofrenní záležitost. Jinak to nemá s pohádkou moc společného, herci jsou prkenní a Igor Ondříček s dosti šílenou parukou, díky níž vypadá trochu jako úchyl, trochu jako disco 80. let 20. století, přímo stromový. Herecké umění = 0 slušelo Arniemu jako terminátorovi, ale zde princi ne. Do toho započtěmež nadpočet neuvěřitelně vlezle nyvých písní a říkanek s vysloveně a místy až nelidsky stupidními texty a na pozvolné utrpení je zaděláno. On ale je scénář i jinak neuvěřitelně stupidní. Pozvolné utrpení překvapivě - protože tou dobou si člověk myslí, že větší nesmysl už to být nemůže - vyvrcholí v závěru, kdy dojde k měření dovednosti a umu v maskované soutěži, kdy už stejně každý ví, kdo je kdo, přesto však protagonisté pod maskami pronášejí a v druhém případě huhňají "odhalující narážky/poznámky". Jedním slovem: bizár. (26.12.2020)