Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (360)
Moje úplne prvé stretnutie s Cimrmanom. Lepšie je už len začať so Záskokom. Humorovo sú, ale porovnateľné. "Ja být taky čech, ale primitiv. Za náčelníkovými zády sme mluvili o požáru národního divadla. A je to tady! Trúdomyslnost! Už jí má! Polárni noc, má zvláštni moc, každého přepadne smutek...." A mnoho ďalšieho, čo si naší oddaní Cimrmanologové prerobili pre dnešné publikum. Škoda, že som sa narodil ako Slovák....Chcel by som to mať ako povinné čítanie... ()
,,Ale děti dneska nevědí, co je datel, ale kulomet poznali naprosto bezpečně.“ Upřímně řečeno, úvodní přednáška, ač tu a tam má své světlé chvilky je ve srovnání s ostatními semináři předcházející hrám Járy Cimrmana mnohem horší. Jednak působí hrozně nastavovaně a nesourodě. Peripetie s oponou, oživlé obrazy a šikanování Bruknera mi opravdu připadalo jako vata na místech, kde již nebylo tvůrčích sil. A ani hra si u mě nepolepšila. Příběh jako by nebyl, děj se vleče a veškeré vtipy jsou defakto jen a jen na úkor Varela, což omrzí již po druhém opakování. Také mi chybí určitá vlídnost, která sálá z jiných her, tady je naopak cítit takový hrubší cynismus, a to mi k DJC nesedí. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Jdu na sever, jdu na jih" ()
Já se přiznám, že humor Járy Cimrmana, resp. pánů Smoljaka, Svěráka a dalších docentů jsem nikdy nepobral. Nevím, jestli jste se všichni opravdu řehnili celou dobu, já tedy ne, některé "vtipy" mi přišly "nevtipné", ale závěrem kolem a kolem to je přesto jediný Cimrman, který se dal zkonzumovat celý bez přeskakování hluchých míst. ()
Snad už nás ani nepřekvapí, že severní pól nebyl dobyt tím blíže nezpecifikovaným imperialistou ze špatných učebnic dějepisu, nýbrž našim oblíbeným Cimrmanem... Ne, snadné to rozhodně nebylo, přišlo i na pár velmi těžkých chvil, naši dobyvatelé se setkali tváří v tvář bájného monstra Játyho, sužovala je zima a hlad a to dokonce tak, že byli málem donuceni sníst své dvounohé psy! A jakoby to nestačilo, někteří při tom nekonečném putování zjistili, že mají housera... Avšak za ten vítězný pocit "jdu na sever... A na jih" to bezpochyby stálo, viďte? 8/10 ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Námět na hru dal Ladislav Smoljak, který si přál, aby na jevišti chodili herci na lyžích. Na to mu Zdeněk Svěrák odpověděl: „Dobytí severního Pólu.“ (mnaucz)
- Tato hra byla poslední Cimrmanovou hrou, kde se společně nestřídali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Když v semináři herci skládají živý obraz, vyzvou vždy nějakou ženu, aby představovala banku Slávii, tato postava však musí být nahá. Na výzvu se nikdy žádná žena nepřihlásila. S jedinou výjimkou, a to byla premiéra hry, kterou shodou okolností navštívila herečka Ivana Andrlová, která vyběhla na pódium a začala se svlékat. Nebyla to domluvená akce, ale chtěla pánům trochu „zatopit“. Nakonec ji vyzvali, aby se šla svléknout do zákulisí a přišla rovnou nahá. Tam se jí ujali technici a na pódium ji již nepustili a místo ní poslali chlapa v trenýrkách. (Kulmon)
Reklama