Režie:
Harry KümelScénář:
Jean FerryKamera:
Gerry FisherHudba:
Georges DelerueHrají:
Orson Welles, Susan Hampshire, Dora van der Groen, Michel Bouquet, Mathieu Carrière, Jean-Pierre Cassel, Daniel Pilon, Walter Rilla, Johnny Hallyday (více)Obsahy(1)
Mladý námořník Jan se vrací domů do impozantního rodinného sídla Malpertuis, kde se jeho umírající strýc Cassave chystá před smrtí rozdělit svůj majetek mezi dědice. Pod jednou podmínkou – že stráví zbytek života pod střechou Malpertuis. Jan brzy zjišťuje, že hrozivý dům, jeho temné nekonečné chodby a nikam nevedoucí točitá schodiště a především jeho podivní obyvatelé skrývají příšerné tajemství...
Filmová adaptace jediné novely „belgického Poea“ Jeana Raye je asi nejambicióznějším počinem belgické kinematografie a měla premiéru na festivalu v Cannes v roce 1972, kde běžela její zkrácená anglická verze. Surrealistický horor poté doslova zmizel a až nedávno belgický národní filmový archív ve spolupráci s režisérem Harry Kumelem vyprodukoval jeho dvouhodinový režisérský sestřih. Výraz Malpertuis označuje „doupě zlovolného.“ (choze)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Nesympatický árijec v hlavní roli mi pil krev od první scény. Ale jinak jsem byl spokojenej. Atmosféra vynikající, panoptikum hodně divných postav tvoří v kombinaci se strašidelným barákem vskutku zajímavé kombo, které na diváka útočí celou dobu se sílícím úspěchem (zpočátku mě Malpertuis příliš nebavil, ale co minutu se to zlepšovalo), až na konci drtivě udeří zajímavým vypointováním. Skoro až mám chuť si přečíst knižní předlohu. Horror movie of the year ()
Velice orginální, neznámý, ale za to pekelně zajímavý snímek, který je perlou ve svém žánru. Malpertuis 4/5 stopáže vypadá jako nějaký gotický horror od Maria Bavy. A to se vším všudy. Hýří barvami, má pěknou kamerou, obsahuje nezbytné tajuplné sídlo, samozřejmě má i horrorové prvky a v neposlední řadě i krásnou female fatale. Jenže 20 minut před koncem se scénář vytasí s brilantí pointou a převrátí vše na ruby. A já teda fakt nestačil zírat. K tomu připočtěte Orsona "Citizen Kane" Wellese jako starého Cassavese a je z toho kult jako prase! A pro každého milovníka horroru povinost! ()
Roztodivná změť divadelních gest, masek, symbolů, účelově tajuplných zákoutí všeho druhu, vášnivých obětí, výkřiků, patetického lomení rukama, vyšinutých umouněných podivínů, chichotající bezzubé chátry, všemožných vizí utrousených kdesi v setmělé uličce a jiných rádobysofistikovaných píčovin. Už chyběli snad jen skřítci s lucernami cupitající v mlžném oparu a cameo Davida Lynche s aligátorem na vodítku. Strašidelně únavný horror v první půli iritující pravidelnými dávkami moralistní agrese. A ten závěr... na svoji dobu možná originální, dnes už tuctový. ()
Nějak nevím co s tím. Zápletka má něco do sebe, sama o sobě je velmi zajímavá a pointa, ke které dojde, byla z celého filmu rozhodně tím nejzajímavějším. Nevím, jak moc byla originální, ale já jsem na nic takového doposud nenarazil a musím přiznat, že mě to až nadchlo. Jenže tohle všechno je zabaleno do utahaného podání, kterému chybí to nejdůležitější - atmosféra. Fakt nechápu, proč film, který má být surrealistickou mysteriózní fantasy a hororem, vypadá většinu času jako uječená italská komedie, která zapomněla, že má být komedií a že se v ní má mluvit italsky. Tohle není ani pořádně mysteriózní, ani napínavé, ani znepokojivé, ani pořádně divné, ani tak surrealistické jako Loni v Marinbadu, prostě si to nějak líně plyne a mě to většinu času nebavilo. Takže scénář funguje, ale jeho podání ne. Mám to naprosto přesně mezi dvěma a třema hvězdičkami a nějak se nedokážu rozhodnout, co dát. I při srovnání kladů a záporů jsem někde mezi. Zkusím dát to vyšší hodnocení a uvidím, kolik si z toho časem budu pamatovat. Zatím totiž mám pocit, že něco málo, co bych dokázal opravdu ocenit i po čase, v tom je. Teď jen záleží, jak moc se to náplní. Stejně to ale není nic, co bych označil jako povedené. A přitom ten námět je úžasný... Slabé 3* ()
Sorry, vážení, ale já se tak strašně nudil, až mě film donutil dát ho natřikrát! Přitom po té výtvarné stránce je to luxus: všechny ty surrealistické výjevy, gotické prvky a barevné obrazy diváka opravdu potěší. O to víc s podivem, že mě to tentokrát úplně míjí. Malpertuis je natolik bizarní, až je v několika ohledech skoro nestravitelný. Ocenit, vzhledem k závěrečné pointě, by se možná dal při další projekci, kterou však prozatím striktně odmítám. ()
Galerie (7)
Photo © Barrel Entertainment
Reklama