Othello

A opět Shakespeare a opět marný boj. Zase jako u všech jeho děl mi přijde, že základní příběh je prostý až primitivní a na něj je pouze nabalena šňůra nekonečných blábolů a keců. Othello má sluhu Jaga, který ho nesnáší a tak začne splétat síť intrik (spočívající v jednom kapesníčku a jednom nepochopeném rozhovoru), které ho mají donutit zavraždit svou milovanou Desdemonu. Jak to dopadne asi ví každý s trochou všeobecného rozhledu. Welles je můj druhý problém. Příšerné přehrávání se sice snaží krotit, občas to celé vypadá i jako film a ne jako divadlo z jeskyně jak v Macbethovi. Ale stejně mám pocit, že se to natáčelo v nějakých troskách za pár korun. A bohužel opět jsou klíčové scény zabité podivnými Wellesovsky expresivnímy záběry. Není to hrůza jako Macbeth, jen dokonalá absolutní nuda. (09.06.2018)

Pokiaľ chcete Wellesa potešiť, darujte mu plagát jeho mohutnej postavy z podhľadu. Ale nielen on je snímaný v Othellovi z podhľadu, túto vymoženosť poskytuje prekvapivo v tomto filme každému. No a k filmu toľko, že je to adekvátna adaptácia Othella, ktorá je ozvláštnená Welesovským noirovým snímaním a jeho prapodivnému mužno-detskému kukuču. Ja som toho veľa o tejto hre nevedel, takže mi dej pripadal aj bez jeho predošlej znalosti zaujímavý a otázky v ňom kladené za aktuálne v každej dobe. Samozrejme pozdravujem kino Lumiere a prepáčim im "menší" trapas, ktorý sa stal pri projekcii tohto filmu. (22.03.2015)

Snad nejšílenější Wellesův projekt všech dob. Welles svého druhého Shakespeara (1948 - Macbeth) točil v Maroku po tři roky. Došly mu peníze - svůj honorář za Třetího muže použil na financování Othella, ale film zůstal nadlouho pouze fragmentem - jako tolik Wellesových počinů. V roce 1991 však Wellesova dcera Beatrice překvapivě nalezla negativy, které umožnily, aby byl film dán do celkem uspokojivého stavu. A za to jsem skutečně vděčný - i za rekonstruovaný soundtrack, který spolu s expresionistickou stínohrou i samotným Wellesovým ztělesněním Othella (proč by si Orson nemohl střihnout mouřenína?) dodává téhle Shakespearově adaptaci nezvykle dynamickou podobu. (23.07.2005)

Je to dobrý, ale moc mi to nesedlo. Krásně to vypadá, je to úžasně výpravné, exteriéry i interiéry luxusní, černobílá tomu sluší, hudba je parádní, stejně tak výprava i atmosféra a plusem je vlastně i to, že to netrvá tři hodiny, takže je tenhle benátský mouřenín sympaticky dynamický a Orson Welles si ho fakt vychutnal (výtečný výkon), narozdíl od překvapivě nevýrazného a nesympatického Jaga (což je problém), mu nemám co vytknout. A poslední půlhodina je skutečně úchvatná, sympaticky temná a dechberoucí. Asi to tedy vyvolává dojem, že bych měl hodnotit plným počtem, jenže jsem na tuhle verzi nebyl úplně naladěn (což nevadí), ale ani ten Wellesův styl mi úplně nesedí. Je to úchvatné, ale prostě to není úplně ono, to je asi celé. 85%. (02.04.2018)

Po pravde, máloktorej adaptácii divadelných základov sa podarí zharmonizovať zosnovanú eleganciu jedinečného W.S. do civilného, pohyblivého sveta obrazov bez toho, aby tým utrpel (vari najpodstatnejší) ľudský rozmer príbehu, na ktorom stojí. Zábery sú štylizované na vyniknutie prachprázdnych tieňov v prachpustých úskaliach samotárstva na pokraji kráľovskej rezidencii, ktorej chýba očarujúci prvok dokonalej dievčiny. Túto úlohu splnila S.Cloutier ako Desdemona a nádherne protipólne kontrastuje s Wellesovým Othellom - charizmatický obor, ba rovnako zraniteľný muž diablových úmyslov (pokiaľ príde o to najcennejšie). Spomínaný obrazový nástroj rozprávania je fascinujúci, pripomínajúci Ejzenštejnovho Alexandra Nevského. Síce nie taký monumentálny, ale spĺňa úlohu sprievodcu namiesto nekonečných prázdnych slov. Perfektne zostavený svet chladu za pomoci kosoštvorcového podhľadu, v ktorom jedno odťažité rozhodnutie životnej lásky strhne psychologické rozpoloženie citu vášne neskutočným spôsobom. Aj samotné vykreslenie vonkovskej smotánky je veľmi dobre zosyntetizované v synergickom vizuáli umeleckého celku. Lepšie štyri. (30.04.2015)