Super Size Me

Americká dokumentární škola a velmi zajímavý dokumentární film epigona Michaela Moora o následcích fast-foodového stravování a minimalizaci tělesného pohybu. Přesně v intencích postmoderního filmového dokumentu autor před kamerou sám na sobě testuje, co s jeho organismem udělá měsíc konzumace only by McDonalds jejich speciálních XXL menu, připravených na míru americkým obézním XXL zákazníkům. Výborný dokument, odhalující zvrhlost takovéhoto stravovacího systému, kdy člověk od útlého mládí téměř nemá šanci uniknout obezitě, neboť s prvními vysoce kalorickými, nezdravými a návykovými fast-foodovými jídly se setká již v mateřské školce a ve školní jídelně již jiná než nezdravá jídla nejsou... Když k tomu přičtete změnu pohybového vzorce (průměrný Američan denně neudělá více než 5000 kroků!!!), je vysoký podíl obézních lidí v transatlantické populaci jasně osvětlen. Škoda jen, že takovýhle nezávislý dokument bude mít jen minimální společenský dopad (společnost McDonald možná něco stáhne z jídelníčku, ale v systému se nic nezmění). Ale i přesto velké díky za něj, pane Spurlocku! Podobné filmy: Fast Food Nation, Děkujeme, že kouříte (09.03.2007)

Zábavné a poučné i když možná trošku přehnané a trošku moc vyhrocené. Ale možná to tak jen vidím z pohledu člověka, kterého hamburgry většinou nechávají chladným, ale dá si když na něj dostane chuť. Což je možná tak dvakrát do roka. Možná děsivější než samotný Morganův McExrperiment, je pohled na vypasené Amíky, snadnost oblbování reklamou a prolhaný zástupce potrávinářské lobby, který pronáší neuvěřitelné věci a ani se přitom nezačervená. Každopádně i kdyby to všechno byla jen z poloviny pravda, je to poučné a stojí to za viděnou. (05.03.2013)

Hvězdičku navíc za to, že jsme se v podstatě díky tomuto dokumentu u nás v Čechách nedočkali "supersize" hranolek a cheeseburgerů. Další velké plus (maximální hodnocení nedám kvůli šílenosti režiséra) si dokument zaslouží za to, že u mne jako jediný z mnoha podobných vyvolal nutkání dělat něco s mým "tlakem v hrudi a pocity horkosti". Ale teď vážně - jsem hypochondr. (31.03.2009)

Do McD nechodím, protože se mi bytostně hnusí tamní atmosféra a na jeho pravidelné a spokojené návštěvníky pohlížím téměř jako na jiný živočišný druh, nebo lépe řečeno jako na obyvatele jiné planety (třeba planety Nova). A na moderní neurotickou posedlost zdravou výživu kašlu, protože na něco stejně člověk jednou zhebnout musí.Tenhle dokument chtěla vidět přítelkyně, ale téma přišlo vcelku zajímavé i mně, tak jsem se taky mrknul. Že baštíme většinou sračky, ať už chodíme do fastfoodů či nakupujeme v řetězcích, je mi jasné, takže resultát filmu mě nijak nešokoval. A mnoho jiných informací jsem se z něho nedozvěděl, protože hlavní hrdina se soustředil na své míry, váhy, krevní testy, na obsah jídelních lístků apod. No ale o tom vlastně ten dokument měl být, takže nemám důvod ho za to kritizovat, svůj účel splnil a mnoho lidí jistě jeho zhlédnutí přiměje k zamyšlení a třeba i ke změně stravovacích návyků. Jen bych býval radši uvítal třeba hezky syrové záběry z "výroby masa" (příšerný eufemismus), aby lidičkové, kteří si kupují maso a párky odemočněně zabalené v obchodech viděli, jaké životní podmínky a utrpení zvířat tomu předchází. (09.04.2013)

Dokument z řádu těch, jimž uvěříte i lživou informaci, neboť je zábavně prezentována. Na nenapadnutelné argumenty se zde nehraje, větší význam má síla dopadu. Je společensky prospěšným činem „užrat se“ fast foodovým jídlem? Co by následovalo, kdyby Spurlock ve svém experimentu pokračoval a nakonec zemřel? Byl by někdo překvapen? Těší mne autorova (pasivní) aktivita, ale zároveň přemýšlím, jestli byla takto vyhrocená varianta jediným způsobem, jak předvést škodlivost „junk food“ pro lidský organismus. Ale nejspíš jo, kdybych sám navštěvoval Meka vícekrát než jednou za půl roku, po zhlédnutí nejspíš přeladím na kopřivové listy... na pár dnů. 75% Zajímavé komentáře: Faye, nunka, numi, fleker, Decker, Trainspotter, Phillo, Honza dAve (21.09.2010)