O půlnoci odnesu tvou duši

LFŠ 2007 Nemůžu se rozhodnout, jestli dát pět a nebo odpad, tak radši zůstanu někde uprostřed. O půlnoci si odnesu tvoji duši je brakový film parametrů Eda Wooda, o tom rozhodně není pochyb. Ale stejně jako u Woodových filmů je opravdu zábava ho sledovat. Film jsem viděl na Letní Filmové Škole v Uherském Hradišti, při půnoční projekci, s přednáškou o Mojicově tvorbě, v originálním znění, s anglickými titulkami a live simultáním překladem. A na tu atmosféru se jen tak nezapomíná. Hlavní hrdina - ďábelský hrobník v Mojicově podání, žije v pověrčivé Brazílii, ale sám je zarytý ateista. Jeho osoba v sobě kombinuje mnoho prvků Nietzcheho filosofie (ateismus, víra v právo silnějšího, touha po moci, pokrevní linie) a nebojí se je prosazovat v praxi. Touhu po přítelově snoubence sám v sobě omlouvá snahou o pokračování své pokrevní linie a proto postupně odstraňuje z cesty jak svojí neplodnou ženu, tak svého přítele a dokonce i lékaře, který se snaží dokázat, že jejich smrt nebyla jen náhodou. Když konečně dostane co chce, slíbí mu znasilněná snoubenka jeho bývalého přítele, že si přijde pro jeho duši a poté spáchá sebevraždu. Nastává ten pravý čas, aby hrobník Zé pochopil, že nadpřirozené síly opravdu existují. Mojicův film je údajně vůbec první horor, který kdy v Brazílii vzniknul. Mojica se při jeho tvorbě musel potýkat jak s velmi nizkým rozpočtem, tak s problémy s herci, které ho přivedli až k obsazení sebe sama do hlavní role. Díky tomu ovšem mohla vzniknout jedna z nejkultovnějších postav světového hororu vůbec. Prakticky nulový scénář Mojica kopenzuje ďábelskou postavou hlavního hrdiny, který nemá respekt před nikým a před ničím. Důraz klade především na svou temnou vizáž, práci s hlasem a také detailní záběry na oči, které v mnohém připomenou legendárního Lugosiho Draculu. Nízký rozpočet se samozřejmě podepsal i na rekvizitách a kulisách, což ovšem Mojicu donutilo k použití originálních a neobvyklých filmařských metod (invertované barvy), které přeci jen posunují film o něco blíže filmovému umění. (26.07.2007)

První brazilský horor a zároveň první horor ze série o ateistickém hrobníkovi Zé do Caixao, který působí v nejmenovaném městečku. Jde v podstatě o postavu démonickou, jež manipuluje ostatními lidmi a s rozkoší vrší zločin na zločin. Mezi bohabojnými lidmi staví na odiv své pohrdání vším náboženským a nadpřirozeným (např. provokuje tím, že na Velký pátek musí mít maso a dokonce k tomu nutí i ostatní). Je posedlý prosazováním své vůle. Protože ví, že existuje smrt, ve své pýše si zamane svůj hlavní cíl, totiž že jeho krev musí pokračovat v jeho potomcích. Bohužel, hrobníkova milující žena je neplodná a on se neštítí žádných prostředků k dosažení svých cílů... Na svou dobu v Brazílii určitě hodně kontroverzní film, který směl být puštěn jen v některých provinciích z důvodu rouhání, násilí, akceptování sebevraždy apod. Pro zajímavost: jeho autor byl samouk, syn cirkusáků, přišlých ze Španělska a sám si zahrál ústřední roli perfidního hrobníka. (08.12.2013)

„Pravda nebo pouhá lež? Strachu stejně neujdeš.“ Naivně teatrální a přestylizované... a přesto zásek. Skutečná, čili černobílá existenciální úzkost ze smrti (z nepokračování), pekelně řvoucí do ticha a děsivé prázdnoty zhýralé ateistovy mysli. Bohužel pak, v nekonzistentním závěru, zprasená infantilní duchařinou. BEZVĚRCOVO OKÉNKO: [][] Čím mě fascinovala jediná skutečně živá (protože s koulema) postava? †† Svým přiléhavým, jako šlehnutí biče krátkým jménem. †† Že i půl století po své smrti Zé stále ožívá (!), v hlavách ateistů a v jejich komentářích na csfd. †† Tím, jak si Zé své každodenní zírání (cizí) smrti do tváře kompenzoval živočišnou, byť sadisticky zhýralou a sobeckou radostí ze života. †† Pochopením, že smysl života je v jeho pokračování, tedy v dětech. †† Nepochopením, že zlo není cesta ke klidu duše. [][] Jistě, Marins je děsnej narcis. No a? Moje volná asociace: psychopat Otis z Vyvrženců pekla, který vzývá a provokuje Boha, než někoho umlátí k smrti: „Tady jsem, Bože, můžeš mě přece zastavit!“ A co na to ten nahoře? Co by. Mlčí a dělá jakoby NIC. (31.10.2023)

José Mojica Marins coby režisér a hlavní hrdina v jedné osobě. Marins tímto černobílým filmem vlastně započal sérii o hrobníkovi jménem Zé, který využívá pověrčivé obyvatele malé brazilské vesnice k vlastnímu štěstí a prospěchu. Postava je to tedy nejednoznačná, rozhodně ne typicky kladná a pro mě vlastně ani příliš sympatická. To je ale můj problém. Každopádně jako první díl této dnes již kultovní hororové trilogie funguje více než dobře. Nechybí tu ani důležité prvky každého správného hororu jako hrobky, mrtvoly a půlnoční hřbitov plný duchů. Prostě old school jako prase. (24.04.2011)

Vynikajúci Brazílsky snímok. Na rok vzniku sa tu dočkáme peknej dávky násilia, doprevádzanej celkom dobrými gore efektami. K tomu hlavná postava - Zé je sympaťák, ktorý má také názory ako každý normálny človek v dnešnej dobe. Síce miestami film pôsobí trochu umelo (neprirodzene), ale nemôžem poprieť, že posledná scéna môže v noci niekoho vydesiť. Inak super herecké výkony, rozumná stopáž, hudba/zvuky mi síce trochu nesadli, ale atmosféra fungovala na plno. Spokojnosť! Teším sa na ďalšie diely (škoda, že sú farebné)... 90%. (26.08.2010)