Nabarvené ptáče

Ačkoliv jsem celkem mladej, tak jsem zastáncem staré školy a myslím si, že jedna výchovná občas neuškodí. Jenže Joska dostával kapky ze všech stran a jeho dětství se tak stalo přímo peklem potažmo bojem o život. Klidně bych pouštěl film ve školách ať dnešní zhýčkané a rozmazlené dětičky vidí jaké může být dětství peklo a že se nemají vůbec špatně. Po parádním Mazaným Filipovi a Tobruku ( kterej jsem neviděl ani ho vidět nepotřebuju ) příchází Marhoul s tímhle " skvostem ". A já mu můžu jen zatleskat. Na jednu stranu jsem sice čekal brutálnější scény poté co někteří diváci kvůli drsným scénám utíkali z kina, ale to je můj problém. Jako hororový maniak jsem prostě zvyklej na větší zvěrstva. Tím ovšem neshazuju to co se ve filmu děje. Slabší povahy budou mít při koukání asi problém. Určitě není Nabarvené ptáče filmem který vám navodí dobrou náladu a po dokoukání určitě nebudete mít dobrej pocit. To vše ukazuje jak silný film to je. Sice jsem nečetl knihu, ale i tak si myslím, že film ostudu své knižní předloze určitě neudělal. Po technické stránce nemám filmu co vytknout. Pochválit musím i výběr herců. Za mě je to prostě 5 hvězd, ale chápu rozporuplné hodnocení, protože tohle není film pro každého. (29.09.2019)

Před lety bych si ještě nedokázal ani představit, že tu někdo bude mít takové sebevědomí, aby dokázal natočit něco tak expresivního, existenciálního, plného podobenství, s minimem dialogů, geniální kamerou a hereckými výkony, mezi kterými dominují jak naši tuzemští umělci, tak i ti světoví. A ejhle…je tu Nabarvené ptáče. Důkaz, že to stále umíme, a že podobné filmy nejsou devízou minulosti. Nabarvené ptáče je jednoznačně klenot české kinematografie posledního deseti letí. Projektem, nad kterým režisér Václav Marhoul bádal mnoho let, než se ho rozhodl zrealizovat. Projekt, o kterém mnoho lidí tvrdilo, že je nezrealizovatelný a hle…už je na světě. A je to obrovský zážitek, byť zatraceně depresivní, což byl zřejmě také záměr. Trošku mi vadilo to epizodické vyprávění, ale dle knižní předlohy předpokládám, že to jinak ani nešlo. Epizodu za epizodou jsem měl pocit, že to nemůže být horší a pokaždé jsem se dočkal situace, kdy to horší bylo, byť jsem si to v tu danou chvíli nedovedl ani představit. Nabarvené ptáče je i přes to všechno originální, poctivá tříhodinová filmařina, u které si rozhodně neodpočinete, ale zároveň budete svědky něčeho zvláštního. Václav Marhoul mě před mnoha lety nadchnul Tobrukem a dokázal to zase. (09.03.2021)

Ptáče je natočeno natolik odtažitým způsobem, že jsem během něj necítila téměř žádné emoce. Nejde o to, že příběh postrádá klasickou gradaci nebo že by obsahoval ono pověstně nechutné násilí, protože oproti polské Volyni se jedná skoro o nevinnou podívanou. Nedokázal však vypiplané obrazy naplnit životem. Téma je potenciálně srdcervoucí, ale film jako by zůstal na půli cesty mezi standardním válečným dramatem a uměleckým snímkem. Záběry jsou nečekaně krátké, těch pár minut dialogů působí až rušivě. Režisér se nedokázal oprostit od filmového jazyka jednoznačnosti a přístupné symboliky.//// Už s Tobrukem však dokázal, že mistrně ovládá zvukovou složku. Vzhledem k tomu, že film nemá žádnou hudbu, je každičký výstřel či ruch slyšet o to víc. Herci jsou typově vybraní dobře, make-up a kostýmy jsou fantasticky propracované do nejmenšího detailu – ať už se na pár minut ukáže starý žárlivý mlynář, nebo umouněný vesničan./// Je to po mnoha letech český film, za který se rozhodně nelze stydět a u nějž s klidem přijímáte zprávy, že se bude promítat na dalším světovém festivalu. Není však úplně ideální, když vás Marhoulův monolog o tom, jak za něj kamarád přes rok platil elektřinu a známá mu darovala všechny peníze, které měla, dojme mnohonásobně víc než putování chlapce válečnou krajinou…[Kino] (03.10.2019)

Jdi a unuď se ryloudyt – Haličská edice o trampotách iritujícího vesnického židomongoloida s komunikační poruchou na válečném polsko - ukrajinském pomezí, kterého v jednom kuse někdo týrá, bije a snaží se ho zabít, píchaj ho pederasti a znásilňují degenerované vidlácké nymfomanky, ať se vrtne kamkoliv, je úmornou Marhoulovou plagiátorskou masturbací obrazem a urputnou snahou o holokostního Vláčila. No moc se nepovedlo. Což je docela škoda, protože po řemeslné stránce tomu opravdu není co vytknout a některé obrazy jsou vskutku atmosférické, uhrančivé až sugestivní. Mít tak v zádech dramaturga, a především soudného nůžkaře, který by to tříhodinové černobílé honění zkrátil o balastní cancy, sáhodlouhé sebelaskací záběry haličského venkova a strnulých čumilů do blba tak na humánních 90 až 100 minut, mohla to být docela pecka. A nechápu motivaci těch pár profláklých držek, co si do toho 1000 a více kilometrů přiletěly zaštěkat. Štellan se s kameným xichtem projde minutu po kolejích a vystřelí z pušky, Bery Pepř posedí dvě minuty na stromě a vystřelí z pušky, Kajtl předvede dohromady deset vět s přízvukem, frázováním a dickcí ukrajinského retarda, který se hluchému Polákovi snaží vysvětlit cestu do Lvova, a zaplaťsatan, že ten částečný fulftrontál Pitky Čvančarové netrval příliš dlouho. I tak to byl nejhrůznější a nejbrutálnější moment z celého toho martýria. O veskrze závadné předloze pšonkovského patologického narcise, sedmilháře a demagoga raději pomlčím, dosud se mi skoro povedlo neříct jediné sprosté slovo, kurva. Prostě krásně natočený rohypnolizující řiťobol, místy směle soupeřící s dvouhodinovým okopáváním brambor na jeden záběr v Satanském tangu. (07.05.2020)

Ten mlynář už je moc, to je fakt masakr. Ale že bych kvůli tomu odcházel z kina, to fakt ne. Lidi jsou trubky. Jinak brilantně nasnímané, brutální jako už dlouho nic, pečlivě vyprávěný prakticky bezeslovný film, přinejmenším tím, že hlavní postava vůbec nepromluví na ostatní lidi (mluví jen když je sám). Klobouk dolů před tím klukem. U rybářky bych ale asi vydržel (Júlia Vidrnáková) :)) Čvančarovou jsem nepoznal. (06.05.2020)