Eden a potom...

"Film obsahuje silný surrealistický náboj, v jednotlivých scénach dochádza k voľnému prepájaniu vizuálnych prvkov. Robbe-Grillet kombinuje v obrazovej rovine protikladné živly, akými sú obrazy púšte a mora, smrť smädom a utopenie. Porovnáva obrazy na základe ich kontrastu. To podstatné, čo spája všetky prvky, je ich spomínané zdvojenie. Zrkadlová paralelná existencia javov. Kým prvá časť filmu sa odohráva v štylizovanej kaviarni Eden a je najmä o neškodnom predstieraní a hre, druhá je reálnym prežitím týchto fantázií a odohráva sa v dokumentárne zachytenom prostredí Tuniska. Opäť dochádza k zdvojeniu udalostí v rámci štylizovaných a dokumentárnych záberov. Robbe-Grillet nespochybňuje len objektívnu prácu vedomia registrujúceho fakty, ale vyzdvihuje najmä silu podvedomia, ilúzie, halucinácie a vízie. Film uchváti výtvarne štylizovanou scénografiou, vynikajúcou kamerou Igora Luthera, znepokojujúcim hudobným doprovodom i hereckými výkonmi za účasti našich i francúzskych hercov." ALE MNE SA TO NEPÁČILO... (22.06.2009)

Divní lidé dělají divné věci, divně se chovají a pak po nich někdo jde kvůli divnému obrazu a celé je to takové divné. No jo, surrealismus. V první polovině celkem funkční a zajímavý, v druhé jenom nudný, jelikož tam tolik nezaujme.Vyprávění děje ala Godard, tudíž zmateně a divně (i když tady se to aspoň o něco chvílema snažilo). Mainstreamový divák ať od toho jde rychle pryč, bude z toho všeho úplně v háji. No, jenom škoda, že to magoření a snovost nezůstala i v té druhé polovině, asi by se mi to líbilo víc. 3* (11.08.2018)

Vysokoškolští studenti se scházejí v kavárně Eden, jejíž interiér je koncipován podle obrazů Pieta Modriana. Zde hrají hry, které vždy končí smrtí, ta je však jen fingovaná. Když se objeví tajemný cizinec Duchemin, vše se změní. Až dadaistická hříčka disponuje několika silnými scénami, mezi nimiž je třeba bloudění Violette v tovární hale v přístavu, tanec u ohňů v Tunisku nebo pokus o útěk z vězení. Vidět jen část filmu je stejné, jako byste se podívali na kousek mozaiky velkého barevného okna. Až závěr ukáže, jak vše do sebe, přese všechny zdánlivě snové, nesourodé a halucinační scény, zapadne. Po výtvarné stránce zajímavý film, kdy na příklad nahá žena sestupující po točitých schodech připomene akty Františka Drtikola. Barevné ladění scén jakoby si vzalo inspiraci v obrazech moderních malířů, či v italském giallu. Nahoty není až tak málo, zejména v poslední třetině filmu, avšak není vulgární ani lascivní, některé výjevy jsou přímo krásné. A je zde i krev, protože zabíjením se směrem k závěru nešetří. Samotný konec je ale, jako když otevřete oči, zatřesete hlavou a snažíte se zahnat poslední zbytky snů. Pokud u některých filmů píšu, že nejsou pro každého, pak zde to platí na sto procent. (14.02.2023)

Vznik filmu spadá do obdobia, kedy kinematografiu prvýkrát zasiahla vlna záujmu o kombináciu sexu a násilia. Takisto je výrazne cítiť dobový záujem o nové formy vizuálneho umenia - performance, inštalácia, environment. Klaustrofobická mondrianovská zrkadlová kaviareň, infernálne továrenské prostredie a tuniské metafyzické exteriéry tvoria výnimočné pozadie pre modernú parafrázu Miltonovho raja straného a znovu nájdeného alebo jednoducho pre príbeh obrazu, ktorý sa stáva realitou a naopak. Každopádne je tu veľa podnetov na premýšľanie. Samoúčelná a všadeprítomná erotika ale prezrádza nedostatok zmyslu pre mieru a v artovom filme pôsobí preto dosť rušivo. (09.04.2016)

Hrůza, katastrofa, nemožné - tak pitomý a doslova blbý film už jsem dlouho neviděl. V pár scénách nahé dívky, jinde otrávený Kukura, jinde nahá dívka s prostřelenou hlavou. A vše kolem dokola neuvěřitelně tupé, pomalé, nezajímavé a zcela postavené na hlavu. Ano, je to experimentální, ale jen pro totální artovsky naladěného diváka. (16.03.2021)