Nenávist

Zachovávám zájem, úctu a obdiv k japonské kultuře a tradicím a rovněž si myslím, že jsou Japonci mistři strašidelných příběhů a filmových hororů, ale tenhle snímek mi tedy nesedl ani trochu. Naprosto jsem se ztrácel v ději a nevím, zda jsem pointu vůbec pochopil. Měl jsem problém s postavami, ženské postavy mi připadly všechny stejné a to nechci působit jako rasista, ale zkrátka asi potřebuji polopatické americké přepracování srozumitelné i pro "hloupého" diváka. (14.09.2009)

Nějak na mě tyhle Šimizuovy "džuonovský" duchařiny nefungujou, jsou na můj vkus málo horrorový (třeba ten "strašidelnej" chlapeček) a na podobný filmy se dívám spíš kvůli obohacení mýho filmovýho repertoáru o díla z jiných kulturních okruhů. A když už člověk prve viděl Džuon 1 i Džuon 2, je to vcelku banální podívaná, i když jistou objektivní hodnotu i subjektivní diváckou přitažlivost jí neupírám. Nejlepší moment - cizí ženská hlava pod peřinou, to se mi líbilo a příjemně mě při tom zamrazilo. (25.06.2020)

Pustil jsem si to přesně o půlnoci, světla zhasnutá, sluchátka na uších, a tak jsem čekal, že se po dlouhé době budu fakt nefalšovaně bát. Zas až tak horké to nakonec ale nebylo, i když uznávám, že pár nepříjemných momentů (v dobrém slova smyslu) mi film přichystal. Možná, že kdyby to bylo moje první setkání s Ju-On sérií, bál bych se víc, ale po předchozích zkušenostech s Toshiem a Kayako už jsem věděl, kde můžu jaké lekačky čekat, takže mě ti bafající duchové tentokrát zas až tak nevyděsili. Každopádně prvotřídní duchařina a 8/10. Horror movie of the year (27.08.2009)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)

Mierne sklamanie. Od tejto ázijskej duchariny som čakal podstatne viac, vzhľadom na to, ako to každý ospevuje. Málo ľakavé, málo strašidelné, dejovo zbytočne komplikované a divákovi servírované v nudnej, nezáživnej forme. Pri niektorých scénkach sa síce podarilo navodiť príjemnú, strašidelnú atmosféru (lezenie po schodoch...), bolo ich však málo. Len silný priemer. 65/100 (30.01.2015)