Nechte maličkých...

Už dlouho mi nebylo tak smutno, jako ve scéně, kdy Britt v rozhovoru s nadšenou stážistkou říká o dětech z problémových rodin, že nemají šanci na šťastné dětství a život. A stejně tak jsem soucítila s Britt a Claesem, jímž se jednoho úterního dne zastavil život a zůstala jen hluboká bolest a citová paralýza, jež ochromila jejich život, vztah, práci, prostě vše na čem záleží. To je velká deviza tohoto snímku, že mě dokázal vtáhnout do pocitů a problémů všech postav, dokonce jsem se snažila pochopit i jednání a pohnutky mladé, nezodpovědné matky a snad trochu také té alkoholem nasáklé realitní agentky i když to pro mě bylo dost těžké. Nejsem moc zběhlá v dánských filmech, takže na rozdíl od znalců nerozeznám tu plejádu zřejmě známých hereckých tváří, to ovšem nemění nic na tom, že jsem z jejich výkonů byla více než nadšená a nejvíc mě ohromila právě představitelka Britt, ta byla vážně maximálně věrohodná. Tohle byl opravdu silný filmový i emocionální zážitek, akorát se pořád nemohu rozhodnout, jestli ta závěrečná katarze v prodejně aut, nebyla přeci jen moc předčasná. (31.03.2014)

Paprika Steen dokázala, že nie je len talentovanou herečkou (hrala v takých severských klenotoch ako napr. Festen, Open Hearts alebo Adamove jablká), ale že je aj talentovanou režisérkou. Jej komorná dráma ma emocionálne zasiahla, nielen silným námetom, ale aj formou a štýlom prevedenia príbehu na filmové plátno. Myslím, že pod jej úspech sa výraznou mierou podpísala spolupráca s takými režisérskymi velikánmi ako sú Trier, Vinterberg alebo Jensen, hlavne spolupráca s Vinterbergom ju podľa môjho názoru nakopla vpred, čo mne len vyhovuje. Jej Nechajte maličkých... mi totiž po formálnej stránke silne inklinuje k Open Hearts. Tiché, komorné, emocionálne vypäté, dialógovo inteligentné a ťaživé.... , to všetko v sprievode výbornej, umne zvolenej hudby. Veľká spokojnosť, Dáni sú proste majstri drámy, ale to koniec koncov nie je nič prekvapujúce ani nové. Strata dieťaťa je to najhoršie, čo sa môže človeku pritrafiť a vyrovnať sa s tým je nemožné. Zostáva len jediné. Naučiť sa s tou tragédiou nejako prežiť do ďalšieho dňa. Hovorí sa, že čas všetko zahojí, možno takmer všetko, ale toto rozhodne k tomu nepatrí. 80/100 (30.10.2014)

„Ještě si to rozmyslíme.“ - „Jo. Promyslíme to.“ Protože koupě nového auta se musí pořádně promyslet…anebo je to o něčem jiném? Je hezké mít kolem sebe lidi, kteří vám mají pomoct překonat tragédii. Jenže nakonec můžete dojít k poznání, že se ztrátou blízkého člověka se každý musí nějak vyrovnat sám. Britt a Claes Lehmannovi takovou ztrátu zažili a pořádně s nimi zamávala. Oba se s tím snaží vypořádat po svém, ale akorát se upnou k myšlenkám, které smrdí průserem, navíc oba zachází až příliš daleko…Tenhle film je plný bolesti a divákův hlavní úkol je vcítit se do hlavních postav, a to včetně osamělé a pořádně rozpité realitní makléřky Anette. Díky výborným hereckým výkonům to není nic tak těžkého, ačkoliv jedna věc je soucítit, druhá pak sympatizovat. S tím jsem měl trochu problém, s výjimkou obětavé Britt mi postavy k srdci příliš nepřirostly. Ale až na drobnosti spolu s trochu nadbytečným prostorem pro druhý pár Nisee a Vivi se mi režijní prvotina herečky Papriky Steen líbila, odměním ji slušnými 4*. (09.01.2022)

Vůbec si nedokážu představit, že by se takováto situace stala v životě i mně. Přijít o dítě, to musí být ta nejhroznější věc v životě, která může každého rodiče potkat, ale na to je lepší nemyslet. Natočit na tohle téma opravdu kvalitní film není taky žádná legrace. Chce to spoustu citu, věrohodnosti a v neposlední řadě výborné herce, kteří by z tohoto tématu vyždímali tu pomyslnou, pátou hvězdu navíc. Režisérce se tohle všechno povedlo. Citlivé pojetí, normální příběh a v neposlední řadě hlavní herecké duo,(v roce 2009 byli oba skvělí ve dvojce Zločinu), které tragédií zasažené rodiče zahráli se vším všudy, což mě překvapilo hlavně u Sofie, kterou jsem měl vždy zafixovanou jako komišařku Lundovou. Takže zase nakonec pro pobdělé noci zvyšuju na pět, nemohl jsem si jednoduše pomoct. (03.03.2015)

Taky jsem píseň, původně od R.E.M., Loosing My Religion, vyslechla až do konce. Film od debutující režisérky je velmi zajímavý a zanechal ve mně spoustu dojmů. Propletené osudy několika dvojic a jedné single. Ústřední dvojicí je pár, který kvůli hazardující řidičce přišel o dceru. Dvojice se citově naprosto rozdělí a každý "páchá" podivné skutky na vlastní pěst. Konec je mírně uklidňující, což bylo zapotřebí. Proto asi závěrečná píseň přišla vhod. Ale není to žádný hloupý happy end. (09.05.2017)