Old Boy

Byť zavretý v jednej izbe pätnásť rokov (!) bez zjavného dôvodu, uff, behá z toho mráz po chrbte. Čo tá chobotnička? Mravec v metre? Kladivo? Otázkou je, na čo je komu dobré také komplikované vysvetlenie toho všetkého, ale napriek tomu, že sa mi nepáči, akým spôsobom (plným úmyselného zatajovania a prízemného šokovania) Chan-wook Park rozpráva, musím uznať, že to celé do seba niečo má. Môj obľúbený film to ale rozhodne nie je. (21.01.2007)

Extrémní variace na klasickou látku Oidipus Rex, kde Osud nahrazuje motiv pomsty? Proč ne, obzlášť, když je to celé natočené výtečně odlehčeným stylem, odvyprávěné několika "hlasy" a expedované v luxusním vizuálním balení... Nadhled a přirozená oscilace mezi černým humorem a dramatem je pro mě vrcholem Old Boye, kupodivu ani brutalita některých pasáží nevyhlíží samoúčelně a dobře zapadá do asijského trendu "zmrzačených" hrdinů. Skvělá hudba. Famózní herecké podání Dae Sua... perfektní a neočekávaný závěrečný twist, který je do struktury filmu zasazený tak ústrojně, že si ho rád vychutnám znovu. Trochu mi vadí formální chlad, který čiší z většiny filmu, ale ke konci se mění v existenciální žár. Ne úplně strhující, přesto nezapomenutelný film. (08.04.2007)

Když vám někdo, bez vysvětlení, vezme 15 let života ...... a najednou, a stejně nečekaně, vás z té hnijící věčnosti vykopne ven a k tomu přidá naditou peněženkou. Tak vás asi bude zajímat, kdo s vaším životem manipuluje? A hlavně, proč? A Oh Dae-su to zajímá zatraceně! Dva muži, každý na své kruté cestě za svojí pomstou ve filmu, který je komplikovaným mixem snad všech možných žánrů. P.S. Nevzpomínám si, kdy naposledy mně tak mrazilo, a to při obyčejném listování ve fotoalbu, kdy se nádherná hudba s každým otočením stránky měnila v děsivou! (19.11.2005)

Ožrala s prořízlou pusou se ocitá na policejní stanici, vzápětí u telefonní budky, kde naposledy komunikuje se svými blízkými a po dalším střihu je vězněn v zařízeném pokoji. Vězněn, no, jak se to vezme. V izolaci a v naprostém nevědomí zde stráví 15 let. Přemítá si v rozbouřených myšlenkách jen jediné slovo – pomsta. Přesně ta, která dokáže člověka pohltit a zcela ho změnit. Po návratu mezi „živé“ se ihned pustí do luštění nezvyklé tajenky, kdože to stojí za jeho letitou beznadějí. Oldboy je svižným nápaditým thrillerem, který svojí vizualitou může evokovat Fincherovy pecky jako Fight Club nebo Panic Room. Co se akce týče, připomene asijské násilné snímky (řež s mnohonásobnou přesilou). Režisér si s divákem moc šikovně zahrává, potrpí si na detailu, jeho režie je vybroušená, pružná, jeho styl odlehčený, plný vizuálních nápadů. 70%. (04.05.2007)

Pomsta může mít mnoho podob. Může být chladnokrevná, sadistická, bestiální, chaotická i systematická. Pro jihokorejského režiséra Parka Chan-wooka je především problematická a to na všech možných úrovních od samotného provedení, přes morální aspekty, až po požitek z jejího vykonání. Strhující hyperstylizovanou formou mapuje hrdinovu krvavou odyseu za odhalením smyslu a organizátora jeho dlouholetého uvěznění. V důmyslně konstruovaném příběhu je divák ve stejné pozici jako tragický hrdina, kterému jeho protivník neustále hatí představy o průběhu a dalším vývoji jeho odplaty. Svého času se hodně vyzdvihovaly extrémní výjevy, ale už se zapomíná, že "Oldboy" bravurně kombinuje exces, vypjaté emoce, coolness, patos, drásavou katarzi i humornou nadsázku, přičemž zde všechny tyto roviny skvěle fungují. Park navíc ve svém scénáři jde mnohem hlouběji a pomsta se stává jen McGuffinem v drásavém pojednání o hněvu a jeho schopnosti zaslepovat, o toxické povaze chvástavého chlapáctví, ale také o bolestivé cestě k prozření. Prozření zde má význam jednak překročení egocentrického pohledu a nahlédnutí toho, co člověk spáchal druhým, ale také naprosto zničujícího dopadu, který to má na vlastní svědomí i osobní štěstí, které je následně možné pouze v zapomnění. ____ "Oldboy" byl první spoluprací Parka s jeho následně dvorním kameramanem Jungem Jung-hoonem a právě jejich symbiotická ambicióznost projevující se v nehorázných kamerových kompozicích a inscenačních výzvách posunula film, Parkovu filmografii i mezinárodní kinematografii na novou úroveň. Ostatně není náhodou, že si Junga o mnoho let později vybral Edgar Wright na natáčení "Poslední noci v Soho" s jejími neuvěřitelnými kamerovými jízdami, kde se bez užití digitálních efektů, čistě díky choreografii herců a pohybu kamery v jednom záběru střídají dvě verze jedné postavy. (20.08.2022)