Sedm let v Tibetu

Jako by úvodní zdrženlivost oberscharführera SA při přebírání vlaječky s hákovým křížem předznamenala podbízivost Annaudovy voyage na střechu světa. Precizní Fraisseho kamera (i když, dalo se něco v takových scenériích zkazit?), dobrodružná zápletka, platinový Brad zastíněný Thewlisem, Williamsovy tóny unášené větrem Tibetské náhorní plošiny, nezávazné koketování s uměním. Líbilo se mi to? Jak říká Kundun, mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí... (02.01.2015)

Musím si sehnat ten Kundun. Protože jestli to opravdu bylo velkolepější, hlubší, úžasnější a krásnější než tento skvost od Annauda, musí to být opravdu něco. A plně tomu věřím, Scorsese je génius. Ale zpátky k Sedmi letům v Tibetu, na pozadí obrovitosti a krásy Himalájí, které člověka nutí při pohledu na ně k posvátné bázni je představen příběh jednoho horolezce, který odjíždí z Evropy na pokraji války s cílem šířit slávu třetí říše tím, že vyleze na jednu z nejnebezpečnějších velehor. To se ale brzy zvrtne a Harrer brzy poznává ty opravdu pravé hodnoty a při pobytu v uzavřené společnosti tibetského národa i duševní klid. Ale ani zde není vše tak idylické jak se zdá a srp a kladivo se blíží, aby zaselo semeno zloby i v ráji. Samozřejmě, je tady skvěle zobrazeno i to, že náboženství, ideologie i všechny ostatní společenstva jsou tvořeny lidmi a je jenom na nich a na ničem jiném, co ze svých "vyznání" udělají. A žel, nikdy lidé nebudou dokonalí, a nikdy se nepoučí z chyb těch před nimi. Annaud i znovu dokazuje svůj cit pro poetické, až lyrické ztvárnění některých scén a svůj cit pro hloubku také. A Brad Pitt je docela v pohodě, no možná tam mohl být někdo jiný. Ale na budhisty už určitě nikdy nebudu pohlížet stejně, a na Dalajlámu taky ne. velmi moudré dítě. (10.03.2011)

Když jsem se rozhodl podívat se na ty "tibetské" filmy, sliboval jsem si víc od Scorseseho Kunduna. A dopadlo to právě naopak. Tohle není hold polobožskému dítěti, nýbrž dobrodružný příběh smrtelníka s ne zcela obdivuhodným charakterem. Je to naleštěné a hodně to spoléhá na genia loci (v tomto případě se točilo v Argentině, což pokládám za dobrou volbu). Ale obstojí to jako zajímavý dobrodružný film. (10.08.2013)

Strašně...prvoplánově protibetské. Nejsem příznivcem komunistické Číny (ani trochu) ale scénář nám podsouvá situaci tak okatě a zjednodušeně, že jsem se občas neubránil úsměvu (např. jak se generálové projdou po znaku míru, nebo "vy máte čáru života dlouhou, narozdíl od ostatních", jednoznačné odsuzování "benešovského" jednání tibetského politika za podepsání kapitulace). Všechno ve filmu se odehrává velice předvídatelně a proto, když si mám vybrat mezi 7 lety v Tibetu a Kundunem, jednoznačně volím Scorseseho informačně bohatší a zajímavější dílo. (14.08.2006)

Místo na vrcholu Nanga Parbatu skončil v britském internačním táboře, ze kterého pláchl, aby se dostal do bájného města Lhasy. Našel klid i přátelství. Zprvu sebevědomý blonďatý náfuka odchází z vlasti posedlé ideály nacismu a z vlasti, ve které nechává těhotnou manželku, aby všemu tak nějak unikl. Jenže plány jsou jedna věc. Příběh rakouského horolezce Heinricha Harrera dokonale posloužil režisérovi Jean-Jacques Annaudovi, který se zajímal o odlišnosti několika kultur, o nitro a proměnu jednoho zatoulaného muže. Čínská agrese i nacismus jsou vyobrazené jednoduše jako ti zlí, prostě konec jednoho snu o svobodě, a víc s tím neotravujte. Pár velkých okamžiků to má, ale celkově mi ta „bezproblémovost“ a „nekonfliktnost“ vlastně vadily. Brad Pitt už tehdy spolehlivě dokazoval, v jakých polohách se cítí dobře. (04.02.2016)