Němý film

Možná nejlepší film z těch, co jsem dosud od Brookse viděl. Skvělý scénář, se kterým tentokrát pan režisér pracuje velmi obratně (scény jsou poměrně dobře vypointované a vygradované). Dle mého se jedná především o zdařilý experiment, který může také sloužit jako svérázný dokument o vzniku sebe sama (angažování hereckých hvězd, slavnostní premiéra atd.). 70 - 80 % (09.10.2006)

Tak tady se Mel Brooks opravdu vyřádil. Jeden gag za druhým a jeden lepší než druhý. Neotřelé nápady se také rovněž hemží a ani na malou chvilku nic nezklouzne do nevkusu nebo do trapnosti, zkrátka zde není jediná scénka, která by se nepovedla. Naprosto mě uchvátila scénka v karavanu s Jamesem Caanem, ale úplně mě odrovnala ta v nemocnici, generologie. Tuhle komedii, které chybí slova, ovšem nechybí (naopak přebývá) ji humor, mohu všemi deseti doporučit. (01.10.2006)

Silent Movie... Natočit v druhé polovině 20. století němý film, to je už sám o sobě experiment, běžní diváci už na takovouhle formu narace dnes nejsou zvyklí. Sice se do něj dá schovat plno podpůrných berliček, stejně jako to udělal režisér Mel Brooks - natočit novodobý němý film jako poctu klasickému němému filmu (se všemi těmi odkazy, citacemi, aluzemi, výběrem typologie postav atd.), vypomoci si scénářem a to tak, že se natočí film o natáčení filmu, do něhož se obsadí dobové hollywoodské hvězdy... V takovém filmu se samozřejmě musí objevit lavina neotřelých a lehce absurdních gagů na úkor příběhových linií (stejně jako to bylo v dobách němých grotesek), děj se fragmentuje a dynamiku film získává volným navazováním jednotlivých prvků situační komiky. Důležitá je mimická a proxemická výbava jednotlivých herců a především jejich anomální, výrazná fyziognomie - to je asi nejslabší místo celého díla - jediným skutečně nosným a divácky vděčným objektem zájmu je Marty Feldman a jeho podivuhodně špičatá tvář s vypoulenýma očima, jehož stylizace nešiky s motocyklovou kuklou na hlavě nemá chybu... Ostatní jsou jen průměrní a ženská část hereckého obsazení, alespoň v mých očích, vysloveně selhává... Famme fatale si skutečně představuji (a to i na základě percepce hollywoodských děl ze 70. let) jinak... Za zmínku stojí kongeniální český překlad Dany Hábové, jež počeštila hlavního hrdinu, který se jmenuje Mel Funn, kouzelným překladem Mel LeGrace, což se mi zdá lepší než sám originál... Tedy celkem dost podařená novodobá groteska, ale třeba Vorlův Skřítek mi fungoval líp... (15.12.2007)

To geniální, co v Němém Filmu je, je způsob jakým si jedny z největších hvězd let sedmdesátých let tropily řiť samy ze sebe. Některé scény mě smíchy málem shodily ze židle. Jenže pak tam byly i scény jiné...jednak některé slabší vtipy "současné" (viz Pong na monitoru EKG a dementně se ksichtící producent), a pak také scény groteskoidního charakteru, kterým nelze upřít vysokou kvalitu provedení, ale v dnešní době (pokud už ne v době vzniku Silent Movie) nefungují jako v době největšího lesku a slávy němé grotesky a ve srovnání s oslňujícími mezihrami - například s narcistním Reynoldsem ve sprše nebo Anne Bancroftovou, před níž je třeba se sklonit a udeřit čelem o zem - jen natahují stopáž a celý snímek shazují. Ve výsledku to ale nic nemění na vysokém hodnocení, které si tahle banda komediantů rozhodně zaslouží. 80% a velký dík a respekt paní Daně Hábové, ženě, která rozumí své práci a má k tomu i smysl pro humor. (17.12.2007)

Nevím, jestli je Mel Brooks zakladatelem filmové parodie, ale dost bych tomu věřil. Jeho snímky jsou hodně zvláštní a ne každému sednou, ale Němý film se podle mého musí aspoň trošku líbit každému. Je to totiž krásná vzpomínka na grotesky s haldou lepších i horších vtipů, které dohromady tvoří neopakovatelnou mozaiku. 80% (26.02.2017)