Yeopgijeogin geunyeo

Pomerne zábavne poňatá romanca, rozdelená do troch kapitol. “Prvá a druhá polovica” bavia, no rozhodne nijak neohúria. Záverečný “epilóg” mal byť podľa tunajších názorov, doslova citovou bombou, práve vďaka ktorej dosahuje tento snímok tak závratných hodnôt. Divák čaká takmer dve hodiny, a potom? Potom si uvedomí, že vidí jeden z mnoha juho kórejských filmov, ktorý zaujme najmä originalitou, no bohužiaľ, po citovej stránke, ho akosi minie .. (17.05.2018)

Tento snímek si vydobyl svou pozornost u evropského a (snad) i amerického publika právem (Aby ne, když v Asii film zlomil všechny rekordy). Tradiční stereotypní romantické komedie typu kluk s holkou jsou tak rozdílní, až své štěstí najdou, tu vzala za své, ačkoli námět je stejný. V čem je tedy tento snímek tolik odlišný od mnoha co známe? Jistě je to forma a citlivé budování charakterů obou postav a jejich vztahu. Až neúměrně dlouho. V evropském kontextu se to jeví nereálné a film by nejspíš propadl. V konfrontaci s asijskou kulturou a způsoby to ale divák přijme a ještě s nadšením. Příjemná je celá řada komických situací a dialogů. Scénář nešetří nápady a děj se daří držet v tempu. Bohužel v některých scénkách se autoři nechali unést až příliš, což je moje jediná výtka. Situace, kdy divák neví, zda to bylo myšleno vážně nebo jako legrace, není příjemná. Toto balancování na hraně působí místy trapné rozpaky a sráží moje celkové hodnocení. Samotné zakončení filmu je velmi příjemné a dojemné. Nikoli lacině. Tolik očekávané polibky a obětí si režisér odpustil i v tuto chvíli. Třeba též kvitovat dobře zvolený hudební doprovod pro klíčové scény (Pachelbel – canon in D, My Girl, Hands of Time). Tahle hra na osud a osudová setkání mě prostě bavila. V rámci žánru vysoký nadprůměr. 81% (19.07.2011)

„Wanna die?” –– Romantický filmy mi jdou často proti srsti, ale tohle mě teda dostalo. Asijskou kinematografii mám hodně rád, Korejci mě velice příjemně překvapili už snímkem A Moment to Remember, který sice ze mě slzy nevyždímal, ale nabídl i tak výborný zážitek a já tudíž na romantiku (alespoň tu východní) úplně nezanevřel... ale tohle? Tohle se více než jen povedlo. Vtipem vystlaná romantická komedie, která mě ani na moment nenudila, tu drzou dívenku bych hned bral do postele (i když ty následky by pak přece jen byly asi trošku vážnější) a hned několikrát jsem se při sledování přistihl, jak se nekontrolovaně culím. A onen vyzdvihovaný epilog... inu, co říct? Až do konce závěrečných titulků jsem se jen usmíval od ucha k uchu a tupě civěl na obrazovku. Jasný adept na místo v mý top ten. (02.08.2011)

Ech. Ach. Ouvej. V příjemném rozpoložení jsem si pustil tenhle opěvovaný film a těšil jsem se, jak mě dojme svou křehkostí, zaujme svou svěžestí nebo aspoň uchvátí svou romantičností. Čekal jsem. Přežíval jsem nudné scény, skřípal jsem zuby u patetických nebo zcela nesmyslných dialogů, zíval jsem na místech kde jsem tušil vtipy. Jedny z mála scén, které mě vytrhly z nedobrovolné letargie byly akční scény z nerealizovaných scénářů, které byly natočeny pravda šmrncovně. Tak, že jsem si nemohl nepřát, aby scéna pokračovala namísto hlavního filmu. Ke konci se film navíc roztopil v romantickém cukrkandlu, přičemž fakt, že se film tomuhle ulepenému patosu poměrně úspěšně vyhýbal, byla jedna z mála věcí, která mě na něm imponovala. A ta délka? Ach jo... Už vidím ty kameny, které po mě metáte. Abych se ale nezpronevěřil svému svědomí, musím. Za pár podařených scén a technickou stránku filmu: 40% (04.05.2007)

Ano, 'přeplněný emocemi' to vystihuje přesně. Západní kinematografie nikdy nemůže natočit tak ladný film, film plný citu, jako je My Sassy Girl, která člověka pohltí od samého začátku a její dvě a čtvrt hodiny jsou jen užaslým proplouváním životem dvou lidí, kteří se, i když se to někdy nezdá, mají nadevšechno rádi. Je pozoruhodné, jak dokáží asiati zahrát na ty nejskrytější touhy diváka a dopřát mu tak neobyčejný pohled na film, který je veskrze úplě obyčejný. (11.07.2004)