Janghwa, hongryeon

Tento kórejský horor vznikol v r. 2003, no ja som ako prvý videl americký remake z r. 2009, ktorý nebol zlý, ale v mojich očiach mu kožu zachraňoval najmä finálny zvrat. Originál som dobehol až v r. 2021 a síce som rád, ale nie je to žiadny zázrak. V záplave iných/ostatných ázijských hororov sa na kultovky typu Ju-On alebo Ringu nechytá. Dosť mu ubližuje drsná minutáž (dve hodiny!) a plno absurdných scén, z nich niektoré začnú po odhalení twistu dávať zmysel... a niektoré nie. Ku koncu už ma to síce otravovalo, ale myslím, že 3* si to napokon predsa len zaslúži. (07.04.2021)

Tale of Two Sisters je mrazivě chladný příběh jedné dysfunkční rodiny, jejíž těžištěm je silné sesterské pouto, jediný světlý aspekt celého filmu. Pomalé odhalování vztahů a důmyslně budovaná atmosféra jen prospívají samotné intenzitě snímku, který je ještě umocněn úchvatným formálním pojetím. Dlouhé záběry, nádherné kompozice, úžasné nájezdy a in-camera efekty. Ji-woon Kim se zároveň dokáže s absolutní lehkostí přesouvat mezi náladami i žánrovými polohami a jeho konfrontace s horrorovými prvky je stejně přirozená, jako neutichající komunikace s divákem. Jediným negativem filmu je fakt, že má-li divák více nakoukáno, dokáže si určité souvislosti spojit dříve, než režisér zamýšlel. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse, která v žádném případě neohrozí finální emotivní požitek, jenž Janghwa, Hongryeon nabízí. (09.02.2011)

Tak takhle. Já už jsem nějaký korejský filmy viděl. Tím pádem jsem nečekal, že by to bylo normální, nebo že bych byl schopen rozeznávat postavy podle obličejů, natož jmen (Sujú? Sunmá? Kun-yeon?). Já u těch hereček vlastně nejen nejsem schopnej odhadnout, kolik jim je (rozsah "někde mezi 15 a 45"), ale ani jestli jsou hezký, ošklivý nebo průměrný. Tady to je ještě vylepšený tím, že je totálně nejasný, jestli se ty věci na plátně doopravdy dějou, nebo jestli se někomu zdají. K tomu navíc není zjevný komu. No a do tohohle bordelu režisér nechává každěj záběr na tapetu nebo kohoutek od vany aspoň minutu a půl. Což je poprvé i podruhý docela napínavý, ale pak už mě to dost sralo. V podstatě jsem to dokoukával hlavně proto, abych aspoň trochu pochopil, o čem to teda bylo. A i na to jsem si musel ten konec pustit dvakrát a přečíst si na intermetu vysvětlení. Upřímně nemůžu říct, že by to byl špatnej film, jenom byl divnej jinak, než jsem zvyklej. (07.07.2020)

Korejci psychologická dramata umí. To ne že ne. Nejdříve jsem litoval, že jsem první viděl (notně zjednodušený) US remake, později jsem byl rád, že jsem ho viděl první, protože mi to trochu pomáhalo chápat to, co se ve filmu děje, pak jsem zjistil, že to jsou dva prakticky zcela odlišné filmy. Tohle je skvěle natočený film - kamera, střih, barvy, hudba, herci, tedy hlavně herečky (skvělá macecha), to všechno je fajn. Ohledně odvyprávění příběhu si tím už ale tak moc jistý nejsem. On to asi není film na jedno podívání, rozhodně vyžaduje plnou pozornost. I přesto mi tam některé věci přijdou jaksi nadbytečné nebo mnou pořád nepochopené. (17.08.2014)

Silné čtyři! Miluju šílené asijské filmy a tenhle je nadmíru povedený. Abych ho zhodnotil, budu teď asi muset nepatrně spoilerovat... Tedy: Zprvu zdánlivě "vlasatě - psychiatrický" film se po úvodní scéně změní v lehce psychedelické a těžce psychotické rodinné psychodrama s vlasatými i jinými horrorovými prvky, aby se po vyzrazení pointy někdy ve druhé třetině postupně pomalu normalizoval na "pouhý" rodinný thriller. Po skončení filmu mi všechny kamínky jeho dějové mozaiky zpětně krásně zapadly do sebe, ale v jeho průběhu jsem měl hlavu občas dost zamotanou (o což samozřejmě režisérovi šlo). Šílené jsou více nebo méně všechny hlavní postavy - vzteklá a nekomunikativní starší sestra, zamlklá a bezduchá mladší sestra, jejich neurotická macecha se svými změnami nálad, no a otec s výrazem vyšinutého a podivínského profesora chemie také nepůsobí normálně (a stále rozdává jakési podezřelé pilulky). Působivé, pohledné, napínavé, zajímavé... (26.10.2013)