Janghwa, hongryeon

Tretí film Ji-un Kima je mixom drámy a hororu. Teda hororu. Nájdeme tu pár naozaj lahodných lakačiek, ale celkovo je všetko neprirodzené až veľmi úzko späté s Japonskou Nenávisťou. V tomto smere sa teda nejedná o žiadne veľké prekvapenie. Výsledná pointa tiež nie je natoľko silná aby mohla skutočne zanechať ten potrebný wtf dojem - ako tomu bolo napríklad v prípade Oldboya. Film ale nenudí. Je to hlavne výraznou atmosférou, ktorá je asi najväčším kladom celého filmu. Celé to ticho a nepokojné zvuky uväznené vo veľkom dvojposchodovom dome na samote vytvárajú omnoho stiesňujúcu a strašidelnejšiu atmosféru ako duchovia. Podobných filmov existuje naozaj veľa, ale predsa len je tento niečím zvláštny. Ono aj napriek tomu, že tam nie je moc pamätných scén sa rozhodne jedná o remeselne dokonale zvládnutý film. A ono to s každého pohybu kamery a s každej jednej kompozície cítiť. Režisér sa s filmovou rečou hrá. A tým robí film o poznanie zaujímavejším. Aj keď Kima považujem za zručného filmára, žiadny s jeho filmov , ktoré som doteraz videl až teda na jeho prvotinu ma moc nenadchol. Uvidím ako si budeme rozumieť ďalej. Príbeh o dvoch sestrách je priemer, s výbornou atmosférou ale bez výraznejšej schopnosti zostať vám v pamäti. (19.05.2012)

Zběsilá ujetost, která je nesmyslná od začátku až do konce. Tak nějak bych charakterizoval Janghwa, Hongryeon. Film, který rozhodně znova vidět nebudu muset, protože jsem se v něm utápěl od začátku a neskončilo to ani na konci, zrovna v té chvíli, kdy jsem doufal, že mi všecko co jsem měl na srdci vysvětlí, ale...nevysvětlil. Čekal jsem od toho atmosferickou lekačku, dostal jsem od toho paskvil, šílený paskvil, který je prakticky o ničem, nebo jsem ho spíše vůbec nepochopil. Nuda bijící do očí, měl jsem co dělat abych to dokoukal do konce, k čemuž mi pomohla celá mísa popcornu, ale i ta teda rychle zmizela, rychleji než si svojí dvouhodinku odbyl tento film. (26.08.2008)

Příběh dvou sester a její macechy aneb pohádka pro odrostlejší masochisty, kteří se rádi nechávají strašit vrávorajícími Asiatkami s dlouhými černými vlasy. Děj je zasazen do velkého domu plného prázdných místností a dlouhých chodeb, jako dělaných pro nervydrásající kamerové jízdy á la Osvícení. Hororové sekvence jsou (bohudík) dávkovány s mírou, zato málokterá z nich se v mém případě minula účinkem. Když to už už vypadalo na další šmátrající pazouru neznámého majitele, tak nic… a vteřinu na to: BAF! Následovalo instinktivní ucuknutí, několikasekundový třas po celém těle a záplava nadávek. Strašit v té Asii fakt umí, to jo. Větší prostor než v tuctových evropských a amerických hororech věnoval Ji-woon Kim (nemyslete si, ta jména kopíruji z ČSFD :) několikavrstvému příběhu s metafyzickým přesahem a postupnému odkrývání tragédií minulosti. Během poslední dvacetiminutovky se rodinní kostlivci doslova sypou ze skříní. Závěrečné rozuzlení někoho naštve, někoho nadchne – no, řekněme, že není z nejhorších, zároveň ani z nejoriginálnějších a k poměrně jednoduché pravdě (někdy věříme tomu, čemu věřit chceme) se dobírá zbytečně složitým způsobem. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, kitano, Triple H, Radiq (21.12.2007)

Jihokorejský hororový drama, který je, jak tomu často bejvá, opět o rodině. Opět o tom, že se v rodině něco stalo. Hudba, kamera, herecký výkony a velká dávka poezie. Zase plusy, který má většina jihokorejskejch filmů společnejch. Samotnej děj staví na pomalém odkrývání skutečnosti, ale dělá to tak, že nenudí. Otázka pro mě je, jestli výsledný vysvětlení děje dává dohromady uplně všechny otázky a detaily, protože podle mě tomu tak neni. Ale možná kdybych to viděl podruhý, tak bych to viděl jinak. (16.04.2010)

Zatim nic moc, nuda, ta hudba je super, první lekačka, maglajz, zmatek, nuda, ta hudba je vážně super, WTF??, druhá lekačka, ještě větší maglajz, ježiš to je brajgl, zív, díky bohu za tu skvělou kameru, vysvětlivka, druhá vysvětlivka, třetí vysvětlivka, aha hm tak to nic no, jo ono to ještě nekončí, dovysvětlivka, další vysvětlovačka?, no hurá, konec, nikdy víc. Pardon, ale kouzlo týhle splácaniny mi bohužel jaksi úplně uteklo. (24.09.2008)