Proti zdi

Příběh rezignovaného, staršího Cahila a divoké, mladé Sibel je hořký, upřímný a bolestivý. Akin nám ho předkládá svým nekompromisním, nezkrášleným a brutálně bezprostředním stylem, který občas promíchá špetičkou etnického humoru. Lidé, jako tito dva rozdílní outsideři, které spojila náhoda, plující mezi Hamburkem a Istanbulem, mezi štěstím a zoufalstvím, mezi nadějí a zklamáním, se jen zřídkakdy dočkají pohádkového konce. Akin není Andersen a moc dobře ví, jak vypadá realita. Mezi dvěma tolik odlišnými světy většinou neexistuje fungující střední cesta. (04.07.2010)

Byl to pohled do života jiné kultury, která se setkává s překážkami na obou dvou stranách.Snad nejhorši je u východních států lpění na přísných rodových tradicích, které se táhnou od starověku.Příběh Sibel , která se po pokusu o sebevraždu seznámi v blázinci s agresivním Turkem, který se snažil o totéž ,je rozhodně velmi zajímavý a dobře zahraný.Najdou se tam slabší chvilky, trošku mi nesedl poněkud hektický způsob života Sibel po jejím návratu do Istanbulu. Ale může být...Stojí určitě za shlédnutí. (30.10.2012)

Velice zajímavý a drsný příběh o Turcích žijících v Německu. Je vidět, že Fatih Akin si o svých krajanech nedělá moc velké iluze:-) Místy je opravdu velice kritický. Film ale měl podle mne pan režisér ukončit po scénce z německého vězení. Následný přesun příběhu do Turecka byl zbytečný, film protáhl a nenechal vyznít pointu, která byla velice působivá...Škoda. Nebýt části odehrávající se v Istanbulu, dal bych určitě 5 hvězdiček. (03.09.2005)

Za normálních podmínek by scénář vystačil na celovečerní film, ale to by se režisér nesměl nihilisticky nimrat ve zbytečných detailech a musel by dát průchod příběhu. Možná se z toho dal sestříhat velmi solidní středometrážní film, protože poslední půlhodina byla fakt dobrá. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (28.10.2015)

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)