Historky hrůzy

Prvně bušící srdce. 1. příběh - slušná atmosféra, dům na skále nad mořem neměl chybu. 2. příběh - odporný a dábelský Montresor. Byl mi tak strašně protivný, ale tak hrozně, že bych vážně uvažoval nad jeho zazděním do sklepa. 3. příběh - záhrobní hlas byl velmi strašidelný. E. A. Poe byl třída. A jeho zfilmované povídky nejsou k zahození. (15.01.2013)

Ha, tak už je mi jasné, jakým tvůrcem se - alespoň co do podoby mizanscény - nechal inspirovat Mario Bava (viz jeho Prokletí smrti). Na rozdíl od průkopníka italského hororu se ovšem Corman mohl opírat nejen o skvostné dekorace a vzácný vizuální cit, ale také o vynikající herce, jejichž rozšafně přepjaté výkony jsou zde jedním z hlavních zdrojů diváckého potěšení. Povídky Případ pana Valdemara a Černá kočka (zde šalamounsky spojená se Sudem vína amontilladského) mi sice přijdou zajímavější a myšlenkově podnětnější ve zpracování Romera a Argenta, ale i v této Cormanově lehkonohé a černohumorné verzi jsem si je dostatečně užil. (23.04.2013)

Narozdiel od väčšiny som sa najviac bavil pri prvej poviedke, ktorá je husto atmosferickou gotickou peckou so všetkým, čo k tomu patrí. Zvyšným poviedkam chýba atmosféra a tá druhá je trochu pridlhá. A Peter Lorre je otravný. Ako fanúšik poviedky o sude Amontillada som si v tej role predstavoval niekoho pekelnejšieho. (31.12.2015)

První povídka je slabá, dívka, která se po 26 letech vrací k svému otci. Ponurý zámek a Vincent Price, ale nic víc. *** To druhá povídka je jasně nejlepší. Peter Lorre zde hraje alkoholika, jemuž díky jedné ochutnávce vína začal chodit za manželkou Vincent Price. Lorre je zde skutečně kouzelný a exceluje. Jasných a neoddiskutovatelných ***** Poslední povídka je tak někde uprostřed. O muži, který se nechá zhypnotizovat "v okamžiku smrti". Solidní **** (20.08.2009)

Další exhumace Edgara Allana Poa patří k těm lepším, třebaže zpočátku to tak nevypadá. Je třeba přečkat první povídku. MORELLA je nebožka, která před čtvrt stoletím zemřela při porodu. Zpustlý vdovec Vincent Price rezignoval na život bez ní, zavřel se v nakresleném zámku a ze smrti manželky viní dceru. Ta přijíždí po 26 letech domů, vidí, že otci hráblo, naznačí, že odluka od něj neblaze poznamenala její vztah k mužům, párkrát si zařve a celá tato podezřele odbytá povídka, postavená na neobratném scénáři a hereckém ochotničení nešťastného typu "hrajeme ve škváru, ale aspoň ukážeme, jak bychom šli na Shakespeara", naštěstí skončí dřív, než člověka odradí od sledování dalších dvou. Ještěže tak. ČERNÁ KOČKA totiž reputaci filmu včas napraví. Vincent Price sice příliš neustál ani opačný extrém - šaškování, přesto je jako zhýčkaný degustátor vína přesvědčivější než v Morelle. Hlavním tahounem Černé kočky je ale Peter Lorre, zprvu bodrý opilec, který poslední zbytky rozumu před deliriem využije k překvapivě střízlivému jednání ve věci manželčiny nevěry. Škoda, že se film nezabývá zdůvodněním, proč Peter své krásné a zpočátku téměř svaté polovičce zahýbá s lahví, jinak nezbývá než povídku chválit. Jako jediná ze tří se nese v humorném duchu, ale nijak to neumenšuje zdařilou poeovskou atmosféru. PŘÍPAD MR. VALDEMARA naopak nesnese žertování - na smrt nemocný muž (opět Vincent Price) svolí stát se v hodině H pokusným králíkem pavědeckého experimentu svého hypnotizéra Basila Rathbonea. Dohoda zní tak, že bude uveden do hypnotického spánku těsně předtím, než vydechne naposled. Jak dlouho je možné udržet ho mezi životem a smrtí? A co tím vlastně hypnotizér sleduje? Po dvou povídkách, hloupé a vtipné, už jsem ani nedoufal, že třetí bude opravdu strašidelná. Ale ano, zapůsobila na mě, ačkoli po druhém zhlédnutí bych byl jistě rezervovanější. Kdybych film hodnotil na základě součtu kvality jednotlivých povídek (20%+80%+70%), vyděleného třemi, ta nejslabší a také nejkratší by výslednou hodnotu zbytečně poškodila. Celkově to tedy vidím na 70% (10.06.2010)