Iluze - film o vlaku

Fascinující skládanka motivů a vlivů, které prostor vlaku proměňují v alegorický a konotacemi nabitý prostor – od černo-bílé osudovosti filmu noir, přes klasickou "whodunit" detektivku až po existenciální grotesknost Trierovy Europy. Dalle skvěle žongluje náladami, poťouchlými filozofickými dialogy, v nichž se to blýská jiskřením mezi zdáním a skutečností, mezi religiozitou a zištností; přeskakuje ke groteskním prvkům, kamera hravými změnami perspektivy navozuje zcela protichůdné pocity a Iluze se stávají vzrušující a filmovým jazykem napěchovanou podívanou o směšně-tragické lidské existenci v iluzích a deziluzích. Bohužel, pára časem dochází, okouká se "hitchcockovština", "lynchovština" i "severština" a tenhle vlak dojede do Berlína na samoúčelný volnoběh stále prvoplánovějších vtipů. Jeho skutečná sžíravost se kamsi vytratí (částečně ji naleptají hnusné CGI exteriéry) a zbyde "jen" svérázná černohumorná komedie, jejíž tvůrce chtěl ukázat možná až příliš štědrý rozmach. (09.02.2011)

Brzy se mi podařilo zapomenout na Evropu, kterou Iluze sice na první pohled hodně evokuje, ale ve výsledku jenom zasazením stejné do doby a prostředí + obdobnou černobílou stylizací. Dokonce na sebe prásknu, že tahle potenciální, formálně výrazně skromnější a odlehčená Dalleho odpoveď na von Trierovo dílo mě dostala o kousek víc. Dění zasazené do poválečného vlaku napříč Evropou, v němž se setkáváme s různorodými postavy, chystaným zločinem z vášně, buržoázní třídou, ale i vozněm s přeživšími vězni z koncentračního tábora, je naplněné jedinečnou atmosférou a hlavně spoustou humoru v nejrůznějších možných podobách, byť v souladu s vizuálem převažuje hlavně ten černý. Byť si Gösta Ekman v úvodním antré s kufremi tak trochu zavzpomíná na své herectví z dřívějších let, coby podivný cestující se stává ve dvojici s Gustafem Hammarstenem (v postavě psychicky zkrachovalého literárního kritika) aktérem překvapivě daleko sofistikovanějšího humoru, zacházejícího v dialozích až do hravé parodie na filozofování. Zatímco vyloženě hořké gagy „ekmanovského“ stylu pravidelně obstarává smolařský mrzák Robert Gustafsson. Ve společnosti jiných postav mezi tím není nouze ani o napětí, pár překvapení k závěru a nejen v souvislosti s hlavní postavou, ale tak trochu i pohledem na poválečné dějiny, sžíravě satirické zakončení v jediné barevné sekvenci. Mě osobně tahle hříčka padla přesně do noty. [90%] ----- „Byt ženou je způsobem, jak se vyhnout veřejné odpovědnosti.“ ---- „Švédský voják hoří... a on myslí na svého psa.“ ------ „Bylo to tak rozverné. Seděl jsem, šil jsem se a brusle mi spadla do oka!  (22.07.2022)

Nejspíš se budu na film muset podívat znovu, abych objevila jeho pravé kouzlo. Zklamaná jsem při jízdě vlakem se vskutku roztodivnými spolucestujícími nebyla. Přesto výsledný dojem zatím není víc než pouze dobrý. Nechyběly komické situace, napětí a kriminální zápletka s nečekaným rozuzlením. Vše v duchu Wittgensteinovy filosofie, která praví že: "nic nemusí být nutně takové, jaké se zdá být". (02.12.2008)

Zvláštní film, u něhož bych se mohl (nebýt mého pronikavého intelektu) po celou dobu okázale nudit, takhle jsem se ale docela dobře bavil. Pravda, naprostého homofoba by snímek zřejmě úplně nepotěšil, já jsem ale zjistil, že to se mnou není až tak vážné, a bohatě mi stačilo to, že v roce 1945 necestoval ve vlaku ze Stockholmu do Berlína žádný černoch nebo Arab. Zklamala mě ale úroveň použitého humoru, která se chvílemi nedostávala přes mnou tolerovanou nejnižší laťku. Je to škoda, protože v jiných momentech tvůrci ukázali, že by na to měli. (20.10.2021)

Komedie s kriminálním podtextem, nic nového. Veškeré prvky, ze kterých se film skládal, také nic nového. Padání, shazování, drcení nohou, rány do hlavy, to přece známe z "Natoč to", hluboce pokleslého rádoby humoru. A ta troška koření, aby to bylo alespoň trochu stravitelné, tu nám obstará starý dobrý Wittgenstein, který už dobře okořenil ledasco. A když ne Wittgenstein, tak Mefistofeles naruby: tenhle chce dělat dobro a nakonec dělá jen zlo. Ale i ten už dobře okřenil ledasco. (25.04.2020)