Pán šelem

Po sérii Deathstalkera jsem si vzpomněl kterej jsem měl v mládí hodně rád. Viděl jsem ho několikrát ale už je tomu pěkná řádka let co jsem ho viděl naposledy. Navíc jsem si všiml, že film zde nemám ohodnocenej o to větší důvod dát si opáčko. Pro dnešního diváka kterej Pána šelem a jeho zvěřinec nikdy neviděl to asi nebude nic extra a nejspíš nad tím ohrne nos. A já to zcela chápu. Na filmu už notně zahlodal zub času. Ve své době kdy jsem si film pouštěl na VHSce(nevím kolik mi přesně bylo) měl pro mě film daleko větší kouzlo. Dnes už z něho samozřejmě tak odvařenej nejsem ale pořád něco do sebe má. Objektivně by to bylo asi za 3hvězdy ale já z nostalgickýho hlediska musím přihodit i tu čtvrtou. Dnes už film ocení spíš ti co to mají tak jako já nebo ti co si libují ve filmech Conanovskýho ražení. Pro ostatní to bude asi ztráta času. (14.05.2024)

Jeden z nejuchvatnějších filmů mým dětských let. Hrdina, jehož přátelé jsou zvířata, a to moc pěkná zvířata. Pocit bezpečí to vám tento film rozhodně dá. Pěkná hudba, prostředí, ta doba, nevím, mne zaujal naprosto jednoznačně. A i když je to už pěkná řádka let, vzpomínam na tento snímek stále s dobrým pocitem. No nic asi se na něho půjdu po pár letech zase kouknout. (05.02.2010)

Možná by pomohlo, kdybych Pána šelem viděl už jako dítě, protože jediné co by mohlo tuhle fantasy zachránit, by byla nostalgie. Špatné je všecko, od herců, přes děj, lacinou výpravu, až po naivní mytologii. Z celého snímku přímo čiší kouzlo osmdesátek a v nouzi se dá obdivovat krásná Tanya Roberts, ale to je asi tak všechno. Dobrodružství svalnatého Dara z rodu Emurytů je natočené a zahrané tak špatně, že veškeré klady hravě vymaže. Druhou hvězdičku přidávám za spolupracující zvířátka. (25.06.2012)

Dojalo mě, kolik lidí na IMDb se při hodnocení PÁNA ŠELEM nechalo přemoci nostalgií, podobně jako na ČSFD u o rok staršího SOUBOJE TITÁNů. V první polovině 80. let zareagoval Hollywood na tehdejší popularitu Dračího doupěte a dalších her na hrdiny vlnou snímků s fantasy tématikou. Po prvních vlaštovkách v roce 1981 (HAWK THE SLAYER a DRAGONSLAYER), vtrhl do kin CONAN BARBAR a tři měsíce po něm i nízkorozpočtový PÁN ŠELEM (stál necelých 5 milionů a vydělal jen 3,5) , který si v nich ale dlouho nepobyl a kultovní status získal až nesčetným reprízováním na amerických kabelových stanicích, zejména TBS. Nezávislý režisér, scenárista a producent Don Coscarelli se při psaní scenáře se svým kmenovým producentem Paulem Peppermanem jen velmi volně inspiroval stejnojmennou povídkou Andre Norton a za přispění Oscarem oceněného Kubrickova kamaramana Johna Alcotta (MECHANICKÝ POMERANČ, BARRY LYNDON, SHINNING) natočil kouzelnou fantasy pohádku, stejně vymazlenou jako jeho kultovní surrealistický horůrek PHANTASM. I tady Coscarelli zabydluje plátno pro něj typickými bizarními příšerami - meziplanetárního otrokáře Tall mana nahradil krvežíznivý kněz Maax se zálibou v dětských obětech a létající vraždící koule a zombícké trpaslíky zase hrůzní netopýří antropofágové a strážci smrti v S/M oblečcích. Stejně jako u PHANTASM, kde koule v Tall manových službách neřešily do koho se zavrtají a často tak působily spíše kontraproduktivně, i Maaxovi strážci smrti kosí všechny bez ohledu na barvy týmu a jako ve PHANTASM trpaslíky je zloduch vyrábí z obyčejných lidí. Proces jejich výroby, ve kterém hraje významnou roli pijavice umístěná uchem do mozku, je jednou z mnoha nezapomenutelných scén, které jsou Coscarelliho specialitou a kterých jsou jeho filmy plné. Film se v 90. letech dočkal dvou ultramizerných pokračování (PÁN ŠELEM 2: BRÁNOU ČASU a PÁN ŠELEM III: BRAXOVO OKO) a televizního seriálu ("PÁN ŠELEM: LEGENDA POKRAČUJE"), na kterých se ale Coscarelli nepodílel. (20.08.2005)

Upřímně řečeno, možná byl Connan lépe financovaný, možná byl méně béčkový.....ale já na Pánovi šelem vyrostl a celého Barbara Connana jsem nikdy nemusel. Příběh tak krásně naivní o bojových scénách ani nemluvím, ale všiml si někdo té krásné souhry hudby a kamery? Dnes se říká, že epické fantasy filmy kradou z Jacksonova Pána Prstenů, ale co s kamerou dovedl v roce 1982 John Alcott, není o nic méně fascinující! Nostalgický pný počet a vůbec se za to nestydím! (03.10.2007)