Nezvěstný

Z filmu je zřejmé, proč jsou Američané tak hrdí a sebevědomí. Věří totiž svému státu a právu. To se o nás říci nedá, protože nemáme v co věřit. Leda tak v korupci, nespravedlnost a falešnou pravdolásku. Také se mi líbilo vyobrazení politického převratu v zemi a co to všechno obnáší. Výjimečný stav, zákazy vycházení, neustálé prohlídky a kontroly až po mrtvoly v ulicích. (24.11.2019)

Na me az moc politickej film. Patrani po zmizelym synovy v nejaky prdeli po prevratu plny vojaku, kde kazdej dokola tvrdi, ze dela maximum, aby ho nalez, ale fotrik postupne zjistuje drsnou pravdu, by totiz byl paradne napinavej, ale to by tu totiz nesmeli bejt vsudypritomny politicky keci. Obcas tak film silne ztraci tempo, misty je to uz stereotypni. Na druhou stranu, je to podle skutecnejch udalosti. Jinak film stoji krome tematu hlavne na hercich a od Spacek jsem slusnej vykon ocekaval a skutecne ho predvadi. Ale ja byl hlavne zvedavej na Lemmona, kuli nemu sem si film taky pustil, jelikoz jsem ho bud videl desne mladyho v Nekdo to rad horke a nebo naopak desne staryho v komediich s Matthauem, takze jsem fakt nevedel, co od nej cekat. Ale predved, ze to je hodne kvalitni herec, zahral perfektne a skoda, ze zustalo jen u ty oskarovy nominace. Koho zajima politika a podobne, bude z filmu asi nadsenej, jenze me by spis zajimala ta thrillerova cast, takze jen 4*. (03.01.2010)

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

"Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí..." Jméno režiséra Costa-Gavrase se už pro mne dříve stalo takřka synonymem zdařilého politického thrilleru, ale stejně mne ten levicově orientovaný tvůrce z Řecka nepřestává překvapovat sílou a působivostí vypávěných příběhů dle skutečných událostí. Nečekal jsem, že film na pozadí vojenského převratu kdesi v Chille by ve mne mohl vyvolat stejně vyčerpávějící emocionální katarzi, jakou způsobil ve mne jiný režisérův film, týkající se československých poválečných dějin (a ani se nestalo), ale jinak tento americký film považuji za stejně vynikající jako pro mne osobně zásadní Doznání (1970). Opět výborným způsobem stupňující se tíseň a napětí umocňují na první pohled nenápadné tvůrčí nápady, např. když do dvou vzájemně propojených linek (veřejné politické záležitosti a z nich vyplývající konkrétní lidské osudy i v privátní sféře) ještě zasahuje ještě "třetí rozměr" – příroda (SPOILER: náhlé zemetřesení). I snad začínáte brzy tušit, jak asi příběh skončí, posléze se vám to potvrdí, ale stejně s obrovským vypětím sledujete, jak se další situace a konání postav vyvinou, hltáte každý jeden dialog... až do samotného konce. Vychvalovat popři všem ještě výkon Jacka Lemmona (který klidně může konkurovat režisérovu dvornímu herci Yvesu Montandovi z předchozí dekády) a Vangelisovu hudbu by pomalu mohlo znamenat nošení dříví do lesa... 90% (16.07.2020)

Je to ojedinělý případ, bežný případ, nebo se to může stát každému z nás? A v jaké podobě? Nepřístojného cizince, jeho otce, manželky, přítele? A v jaké době? Při převratu, revoluci, nebo v běžném životě? Costa-Gavras nás tlačí do toho nejobecnějšío pojetí! Má pravdu? A jakou pravdu? Pravdu dané situace, pravdu dané doby, nebo zcela obecnou pravdu? (01.05.2018)