Světla páteční noci

Během první poloviny jsem si jen tiše zoufala - nad amatérským vyzněním, příšernou kamerou a absolutně nezaujatelným průběhem, k zoufalství se přidružily pocity pohrdání - nad vidlákovem světa, odpudivým večírkem a dokonce i nad tím burgerem, který Winchell přežvykoval. Vůbec největší katastrofou, která často atakovala krajní mez, odkud posílám podobné touchdowny rovnou do odpadu, však byla obrovská hromada nabubřelých žvástů, kterými spoluhráče častoval oblíbenec číslo jedna - Boobie Miles, kterému naštěstí brzy došel humor, nicméně ho důstojně zastupoval zbytek obyvatelstva texaské Odessy, který měl místo hlavy šišatou merunu a v té šišce se pořád dokola motala jediná otázka ... "vyhrajete stát, vyhrajete stát, vyhrajete stát ????" Ani nevím, jak se mně podařilo přehoupnout do druhé, stokrát lepší poloviny (podezřívám se z několika mikrospánků), kde konečně dostal prostor Billy Bob a hlavně sport samotný. Přesto, že humbuk okolo amerického fotbalu neobdivuju, zaujalo mě jeho až hmatatelné vyobrazení, vyblázněné basovým hudebním doprovodem, dokonale vystihující euforický tlak na diváky v ochozech. A nejlepší nakonec - rozhodující zápas sám, byl sportovním, záběrovým i emočním zákuskem a vybičoval tak moje konečné hodnocení na krásných 40%. (27.06.2012)

Můj kamarád mě informoval, že Světla páteční noci jsou mnohem lepší než Vítězové a poražení a tak jsem se neuvěřitelně těšil, že možná první film, co může překonat nejlepší sportovní snímek od Olivera Stona a tak jsem oba filmy srovnával. Naštěstí jsem srovnávání nechal už při prvním zápase, jelikož by Světla páteční noci v mých očích dopadly velice špatně. Nejen, že film zaostává ve všem, jak v hereckých výkonech(nikdo mě nepřišel tak výrazný), v dynamice zápasů, cool záběrů a hlavně v napětí v zápasech. Zde mě bylo naprosto jedno, jak celý film dopadne, vůbec jsem nebyl přikován k sedadlu a necítil sílu soupeřů. Spíše jsem cítil falešné emoce, které tahal z diváků zpomalenými záběry, možná je to z toho, že jsem většinou srovnával a možná na podruhé si užiji více. Bohužel kamerou stojí většinou mimo hřiště a řeknu to asi tak, opět Vítězové a poražení zůstali neporaženi a tak bych hodnotil film 2 hvězdičky, ale když nebudu srovnávat, tak jsem byl průměrně spokojený a o jednu hvězdičku navyšuji, ale asi hlavní u tohoto filmu je nečekat mnoho jako když jsem čekal já. Nejedná se v žádném případě o nejlepší film o americkém fotbalu, Peter Berg nám natočil stejnou pohádku, kterou jsme už mohli vidět v jiných filmech a tak mé hodnocení 3 hvězdičky... (02.03.2008)

Dobrý film o blbém sportu. Několikrát jsem se pokoušela sledovat přenosy amerického fotbalu a stejně jako u baseballu absolutně nechápu, co se na tom emeričanům líbí. Pár vteřin chaotické aktivity, pak se dlouho nic neděje, následuje pár vteřin chaotické aktivity... a tak pořád dokola. Nepřestane mě fascinovat, jak amícké středoškolské kluby přilákají na jeden zápas do tribun více fanoušků, než naše fotbalové prvoligové mančafty zvládnou za celou sezónu. A pak je tady nezanedbatelný fakt, že se o těchhle amerických nudasportech točí zajímavé filmy. Na výtvoru Petera Berga mě zpočátku vyloženě sral "dynamický" polodokumentární střih, ale buď problém postupně vymizel, nebo jsem si zvykla. Pochválit musím pár menších výhybek okolo klišé: ač podle skutečné události, film nesleduje vzestup bandy outsiderů, nýbrž trable předpokládaných favoritů. B.B. Thornton je docela nepříjemný, uječený trenér, ne ten obvyklý moudrý taťka s citlivým přístupem. Dobře je ukázána absurdita, kdy se kdejaký kibic cítí být povolán oficiálně radit ohledně taktiky odborníkovi. Hlavní hvězda středoškolského týmu je odporně nafoukaný černý kretén. Jeho spoluhráči nejsou dokonalí a vlastně mají docela dost výpadků. Jejich osobní problémy nejsou pitvány moc do hloubky - v hlavní roli je sport. Další kladné bodíky připisuju za závěr. Za zmínku stojí i solidní soundtrack. Peter Berg se prostě pochlapil, donesl šišku bez většího škobrtnutí až za čáru - touchdown! 77% (25.07.2011)

Ty sportovní filmy.. plné klišé.. sice z tohoto talentovaný Peter Berg vymlátil maximum a vsadil na drásavý styl a cit pro tempo rozhodně má, přesto výsledek úplně nestrhne. Sáhnul po bestselleru svého bratrance a pro mě osobně měl víc tlačit na linie odehrávající se mimo hřiště – i když kvituju, že tady nemáme typický příběh outsidera, který se i přes nejrůznější klacky pod nohama dere nahoru. Texaské městečko je plné „odborníků“ na americký fotbal, kteří zaváhání nebo snad laxní přístup ke hře rozhodně neodpustí. Zapálené prostředí tak žene dopředu a zároveň i sžírá jeden středoškolský tým, který má nakročeno k velkým zítřkům. Jenže motor mužstva si zruší koleno. A na průšvih je zaděláno. Ten humbuk okolo amerického fotbalu tady u nás nikdy úplně nepobereme. Za sebe z výsledku rozhodně neskáču do stropu. 60% (08.04.2018)

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)